Hlavní obsah

Casanova na zámku Duchcov odhalil svou třetí tvář. Promluvil "hledač" Petr Stolař

Novinky, Marian Hochel

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Casanova míchající vzácný elixír mládí, šmírující přes klíčové dírky, rozdávající růže své vyvolené – pokaždé jiné, sršící vytříbeností slova a elegancí myšlenky, objevovaný a objevující, je novodobý Casanova Petr Stolař z hrobského Divadla V Pytli, třetí Giacomova tvář na duchcovském zámku.

Foto: Marian Hochel

Petr Stolař coby novodobý Giacomo Casanova s Elisou von der Recke ve své ložnici na duchcovském zámku

Článek

Kavalír se šarmem po francouzsku, italským temperamentem a s duší anglického gentlemana teprve druhým rokem, leč zcela s přehledem, dokazuje návštěvníkům zámeckých oživených prohlídek, že jeho herecký um, trefný důvtip a nevtíravý smysl pro humor dokážou dobývat srdce i zvedat koutky. Dámská srdce plesají, pánská vyzývají na souboj. V dobrém.

Casanova v podání Petra Stolaře je prostě snem každé ženy, která se ráda nechává dobývat, i muže, jenž rád dobývá. Jaký je jeho recept na úspěch?

Která z tváří Giacoma Casanovy je nejbližší vám? Která se vám zároveň nejlépe interpretovala před návštěvníky zámku?

Petr Stolař: „Pokud tedy vybrat jednu tvář, pak zcela jistě tu povšechnou: hledač. Poutník životem, který stále hledá – cokoliv, co si myslí, že by jej učinilo šťastným: obdiv a uznání, vzdor i následně zadostiučinění, ale i silný zážitek, prožitek a cit v něm jistě ukrytý – však nezná cest, jak se toho dobrat. Tak zkouší všechny. Nejlépe jsem se cítil právě v té rozpolcenosti osobnosti stárnoucího muže, jenž se domnívá, že by si na sklonku života zasloužil jistě něco víc, však nemá již sil ani možností něco změnit. A právě ona dvojakost prožitků jednoho momentu nabídla nekonečnou možnost myšlenek a monologů jak s kolegy – herci, tak návštěvníky. S klidným svědomím tak mohu každou z našich prohlídek označit za originál.“

V průběhu sezóny se na zámku Duchcov konala řada akcí, jejichž ambicí bylo připomenout historické reálie a souvislosti se zdejším pobytem Casanovy. Do této připomínky jste se zapojil vaším vystoupením i vy. Je nějaký zážitek ze zámeckých expozic či z kontaktu s návštěvníky, na který rozhodně nezapomenete?

P. S.: „Silný kladný zážitek, který mi dokonce vehnal slzy do očí, bylo rozloučení se v knihovně se skupinou, ve které byla skutečně zasloužilá osmdesátiletá drobounká babička s berlemi a úžasnou jiskrou v oku, co si mě mávnutím ruky přivolala, chytla pevně za paži a špitla: "Škoda, že jsem Vás nepotkala dřív!" Já se naklonil k jejímu uchu a s lehkým objetím opáčil: "A kdo Vám řekl, že ne? Teď už to tajit nemusíme", a předal jsem ji růži. Tu růži, co během prohlídek aspoň třikrát změní majitelku.“

Co byste rád vzkázal jako novodobý Casanova návštěvníkům zámku?

P. S.: „Že nic se nevyrovná síle prožitku! Co vám neprojde srdcem, byla ztráta času vaší lásky k životu. A v moři každodenních informací stojí zato vyhledat (alespoň tu a tam) takové, které vám dopřejí čas a sílu zážitku. Pobyt v nádherném prostředí zámeckém to alespoň mě dopřál bohatě. Ostatně ta síla prožitku z prohlídek, kdy jen nedeklamujete text, ale vytváříte myšlenku a prožitek spolu s návštěvníkem, byla i důvodem, proč jsme sestavili filmový štáb a vrhli se na (dosti náročnou tedy) formu uchopení života mého (jsem Casanova přece, ne?). Život je jediný a největší dar, jaký jste mohli dostat. Tak s ním koukejte naložit dobře!“

Reklama

Výběr článků

Načítám