Článek
Pod odborným vedením zaměstnanců Správy CHKO Beskydy vyrazili na Smrk, druhou nejvyšší horu Moravskoslezských Beskyd, dobrovolníci Hnutí DUHA s mačetami a pilkami. Šli tam odstraňovat keře borovice kleč. Ta tady totiž postupně utvořila kompaktní porosty a výrazně změnila původní charakter rezervace.
Kleč sem v dobré víře v osmdesátých letech vysázeli lesníci proto, že exhalace a teplé zimy poškodily původní lesy. Jenže současné zarůstání světlin nepůvodní kosodřevinou omezuje různorodost smrčiny. Původní vegetace tak mizela a s ní pak i všichni živočichové, kteří ji potřebují.
Hnutí Duha ve spolupráci s CHKO Beskydy proto kleč postupně odstraňuje. Dobrovolníci Týdnů pro divočinu sem každoročně přijíždějí a vytvářejí prostor pro původní vegetaci. Malé stromky pak ochraňují natíráním speciální hmotou proti okusu, takzvaným zubovrzem.
Jaké hluboké zážitky přináší člověku pobyt v divočině, vykreslil jeden z účastníků Týdnů pro divočinu, Vráťa Vozník: „Docela divočina byla už samotná cesta na vrchol. Chtěli jsme se vyhnout asfaltce, takže jsme šli prudkým svahem, navíc v dešti. Než jsme ale vystoupali, mraky se rozestoupily. Všude kvetly květy oměje. Parádní bylo i nocování za chatou. Někde tam mají pelíšek plchové, takové přerostlé myši s velkýma očima a ušima, kteří nás strašili celou noc.”
Smrková divočina
Hora Smrk se svými 1276 metry nad mořem vyniká nad okolními vrcholy jedinečným výhledem. Trochu neprávem stojí ve stínu Lysé hory, která své návštěvníky láká mimo jiné turistickým komfortem. Jenže právě nespoutaná, divoká příroda je největším trumfem Smrku.
Kdo zdolá pekelné stoupání, dostane se do ojedinělé horské přírody. Oblast stála daleko od hospodářských aktivit a dodnes jsou vybrané části lesa ponechávány jeho samovolnému vývoji. Potoky bez lávek tu mění svůj tok, vylévají se z koryt a při už tak náročném výstupu je potřeba je překračovat. Brody mají místy šířku i 2 metry.
Tak si mnoho lidí představuje opravdovou divočinu. Byl tu potvrzen výskyt vzácného puštíka bělavého, jeřábka lesního, vyskytuje se tu i kriticky ohrožený tetřev hlušec. Ve vysokohorském smrkovém lese a smíšených oblastech pod hřebenem našel domov rys ostrovid, pravidelně se objevuje vlk a ze Slovenské strany přichází medvěd hnědý.
Na vrcholu Smrku panují extrémní klimatické podmínky, ale díky nim se tu zachoval vzácný, původní beskydský smrk, který je nižší a má úzkou korunu, aby po něm lépe sjížděl sníh. Nejcennější části lesa jsou staré asi 200-300 let. V přirozených horských smrčinách mají stromy větší rozestupy než v lesích hospodářských. Dominantním druhem bylinného patra je třtina chloupkatá, mezi vzácnější druhy květeny patří např. oměj tuhý moravský, podbělice alpská či kamzičník rakouský.
Místa, kam svítí slunce, jsou plné borůvek, na kterých si pochutnávají ohrožené druhy ptáků, ale třeba i medvěd.
Co si myslíte vy o České divočině?
A jak se na Smrk dostat? Nejlépe vlakem do obce Ostravice, odkud vede červená turistická značka dlouhá asi 8 km.
