Článek
Jaký obor a na jaké vysoké škole jsi momentálně vystudovala?
Loni jsem dokončila magisterský stupeň na Ostravské univerzitě v Ostravě na fakultě umění, konkrétně obor volná grafika u Zbyňka Janáčka.
Jaké byly tvoje výsledky na vysoké škole?
Myslím, že můžu říct, že výsledky byly slušné, alespoň podle hodnocení pedagogů. To samozřejmě ne vždy odpovídá tomu osobnímu.
V jakém rozpoložení musí umělec být, aby mohl tvořit? Co tě nejvíc inspiruje? Pomáhá ti něco při umělecké tvorbě?
To opravdu netuším, v jakém rozpoložení musí umělec být. Spíš to bude asi u každého člověka jinak, podle jeho založení. Někomu se může dařit tvořit, když se trápí nebo prochází těžkými životními fázemi, u někoho je tvorba třeba výraz harmonie a štěstí. Věřím, že spousta lidí tvoří z ještě dalších, úplně jiných pohnutek. Inspiruje mě to, čeho si všímám. U mě je vždy tvoření spojené s životem, inspirují mě všednosti a banality, ve kterých zároveň můžu nacházet hlubší ideje, metafory něčeho vzdáleného. Také mě inspirují lidé a setkání, individuality, různé situace. Pomáhá mi především, když mám na tvorbu klid a soukromí. Inspirace se může odehrávat ve víru událostí, ale zpracování dané věci se mi daří následně v klidu, kdy se zážitky, myšlenky a dojmy usazují a já se je snažím nějak zachytit.
V současnosti vystavuješ v hodonínské galerii Vednevnoci, točíš rozhovory pro regionální televizi, jsi úspěšná. Bereš to jako příjemné zpestření života, nebo jako závazek do budoucna?
Těší mě, že vystavuji v galerii v mém středoškolském městě. Momentálním úspěchem pro mě je přijetí na AVU, ale o úspěšnosti v oboru ještě zdaleka nemůže být řeč. Tvorbu jako zpestření označit nemůžu, to bych ji musela brát jako nedělní záležitost. Závazkem může být odevzdání se umění jako trvalé hodnotě, spíše je to ale svoboda volby, ačkoliv vyžaduje velkou zodpovědnost, chce-li to člověk dělat pořádně.
Jak vlastně přišel nápad vystavovat v galerii Vednevnoci? Jsi s kantory z hodonínské průmyslovky stále ve spojení?
Ano, vlastně mě paní ředitelka z galerie odkázala na mého bývalého vyučujícího, Petra Bulavu, který má v současnosti na starost výstavy v galerii. Petr mi s výstavou velmi pomohl a moc si ho cením jako člověka i umělce. Na vernisáži jsem se setkala také se svou bývalou vyučující, paní Kučerovou, které vděčím za své výtvarné základy. Snažím se zůstávat v kontaktu i s ostatními pedagogy.
Jak ses vůbec rozhodovala pro střední školu?
Nerozhodovala, rodiče mi ji vybrali. Neměla jsem z toho tehdy rozum a kreslení mě bavilo. Jsem jim vděčná, že mě nenutili do nějaké ekonomické nebo do gymnázia.
A jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Následujících šest let budu studovat na AVU, během té doby se budu samozřejmě snažit co nejvíc věnovat tvorbě a vyvíjet se. Co bude dál, není teď potřeba řešit. Věřím, že pokud se upřímně věnuji tomu, co pro mě má smysl, nemusím tolik plánovat budoucnost a starat se o to, jak věci dopadnou.
