Hlavní obsah

Spisovatelka Marka Míková: Je dobré, aby lidé znali biblické příběhy

8. 12. 2021, 8:40

Loutkoherečka, režisérka, písničkářka, spisovatelka Marka Míková je žena mnoha talentů. Vystudovala autorské psaní u Ivana Vyskočila i režii a dramaturgii na pražské DAMU. Je principálkou spolku Loutky v nemocnici, pro který píše, režíruje a hraje divadelní hry. Má kapelu Zuby nehty (dříve Dybbuk), pro niž tvoří hudbu i texty. Napsala řadu knih pro děti i dospělé. Jejím nejnovějším dílem je inscenace Cesta do Vánoc, která se od první adventní neděle hraje v pražském divadle Říše loutek.

Foto: archiv Marky Míkové

Marka Míková píše, zpívá a hraje malým i velkým divákům.

Článek

O čem přesně inscenace vypráví?

Je to rodinná inscenace provázející diváky biblickými příběhy od stvoření světa přes narození Ježíška až k návštěvě pastýřů a putování tří králů. Vycházela jsem při psaní ze starých barokních lidových textů, básní, adventních i vánočních písní a jsou tam i naše vlastní úvahy.

Proč je třeba dětem i dospělým tyto příběhy připomínat?

Žijeme v křesťanské Evropě a je dobré, aby lidé znali souvislosti, které se s Vánocemi pojí. A nejen s nimi. Dnes už řada dětí, ale i dospělých, když se v galerii dívají na obrazy s biblickými výjevy, netuší, co na těch obrazech vidí. A netýká se to jen vánočního příběhu, ale i stvoření světa, Adama a Evy a řady dalších postav a dějů.

S jakými loutkami a výtvarnými principy v inscenaci pracujete?

Autorkou návrhů loutek i scény je Iva Ščerbáková a její pojetí koresponduje i s vesmírem, odkud se snášejí různé nebeské objekty. Zároveň připomíná vitráže kostelů. Mezi tím se pohybují dřevěné loutky, které vyrobil Václav Krčál, a jsou to jak marionety, tak i javajky, maňásci nebo manekýni vodění viditelnými herci. Pohráváme si s různými způsoby loutkářské práce.

Jakou roli hraje hudba?

Velkou, ale nebude tam mnoho nástrojů. Hlavní budou housle v rukou Markéty Labusové, zvonkohra, buben a samozřejmě zpěv, a to i vícehlasý. Těšíme se, že ty nejznámější koledy si s námi na konci představení zazpívají i diváci.

Inscenace vznikla jako produkce Loutek v nemocnici. Budete ji tedy hrát i tam?

Část herců je z Loutek v nemocnici, část tvoří mladí absolventi bakalářského studia Katedry alternativního a loutkového divadla DAMU. Máme v plánu přijet s cestovní verzí za dětmi do léčeben v Nové Bíteši, do divadelního sálu psychiatrické léčebny v Bohnicích, na psychiatrii do Opařan. A také budeme hrát v brněnském Divadle Radost.

Do jaké míry je hraní v nemocnicích divadlem a do jaké terapií?

Je to něco mezi návštěvou a divadlem. Ne vždycky odehrajeme celý příběh nebo pohádku, vždy to závisí na dítěti. Pokud hrajeme v pokoji na posteli, řídíme se situací a přáním dítěte. V herně děti vidí většinou celé představení. Je to hodně improvizační a variabilní. Často dostáváme od lékařů přímé zadání, co dítě podle svého stavu potřebuje procvičit, nebo jaké má bariéry.

Zažili jsme třeba holčičku, která se až hystericky bála injekcí. A když jsme začali spolu loutce dávat injekce, jednu za druhou, tak kupodivu další den zvládla injekci bez obvyklého vyvádění. Rádi hrajeme i pro psychicky nemocné děti, k nimž se opakovaně vracíme a pro které je divadlo zážitkem, který si pamatují i několik let.

Jak se promítl do vašich aktivit covid?

Samozřejmě omezil hraní v nemocnicích na minimum. V nejtvrdších dobách jsme hráli venku pod okny a děti na nás koukaly s nosy přilepenými na skle. Ale zpětná vazba byla nádherná. Teď jsme všichni očkovaní, tak hrajeme za dodržování všech hygienických podmínek.

Jak jste aktivní na poli psaní knížek a hudby?

Díky tomu, že jsem měla víc času, jsem dopsala a vydala knížku Kabát a kabelka. Také mi letos vyšly Rýmovačky opičí a knížka Kluk v ohni. Další rozepsaná kniha Stromy teprve na dokončení čeká. Dalo by se říci, že Stromům listy opadaly a ony se uložily k zimnímu spánku.

Nejméně času mám asi na své hudební aktivity, ale snažím se hrát i zpívat. V létě s kapelou na festivalech, teď jako písničkářka v různých sálech.

Vnímáte sebe víc jako herečku, spisovatelku nebo písničkářku?

Nikdy jsem to tak neměla, nikdy jsem se nestačila vyprofilovat jedním směrem. A asi je to dobře. Všechno se to ve mně propojuje a jedno doplňuje druhé.

Co pro vás znamenají Vánoce?

Usebrání. Ale také to, že můžeme být všichni spolu a budeme mít na sebe čas.

Jaké máte plány do nového roku?

Především se chci soustředit na hraní v psychiatrických odděleních nemocnic, chystám představení pro teenagery, což je publikum, o které se málokdo zajímá. Přitom teenageři jsou velmi citliví, a když pochopí, že jste jim nepřišli nic předstírat ani je poučovat, tak vás přijmou. Ale je to pokaždé výzva, a to mě baví.

Hrajeme pro ně písničky, pantomimy a příběhy o malém princi nebo bílé velrybě. Nový titul je o zrezivělém rytíři, který postupně zcela zmizel za svým brněním a vyznamenáními, ztratil schopnost mluvit se svou ženou i dítětem. Smysl hry spočívá v poznání, čeho všeho je třeba k tomu, aby rytíř vystoupil ze svého brnění a znovu našel cestu k těm, které má rád. To je mnohoznačný příběh, se kterým se řada z těchto dětí může konfrontovat.

Může se vám hodit na Zboží.cz:

Reklama

Výběr článků