Složitá cesta k dětskému certifikátu. Parodický účet šířil falešný výrok Decroix

Dětský certifikát je zjednodušeně řečeno opatření chránící děti před odsouzenými násilníky. Ti nebudou moci vykonávat některá povolání, ve kterých by přišli do styku s dětmi.

Řečí zákona může mít odsouzený nově takzvaný „záznam v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi“. Týká se to vybraných násilných trestných činů, jako je třeba vražda, těžké ublížení na zdraví, znásilnění, týrání, sexuální útok nebo pohlavní zneužití. Díky digitalizovanému trestnímu rejstříku bude evidence vedena zpětně do roku 2005.

Podle závažnosti trestného činu se také liší doba, po kterou bude člověk v evidenci veden. U vážnějších činů s horní hranicí sazby nejméně 5 let to je prakticky na doživotí, protože zákon ukládá u fyzických osob zápis na 100 let od narození. Co je důležité, zápis nejde vymazat ani zkrátit.

Dětský certifikát se jako součást novely v posledních měsících stal předmětem vášnivých debat. Někteří poslanci ODS měli k návrhu výhrady už od začátku a finální podobu považovali za příliš tvrdou. A tak Marek Benda, Pavel Staněk a Karel Haas navrhli, aby byl záznam odstupňovaný a trval maximálně 30 let. V původním pozměňovacím návrhu přitom bylo i jméno současné ministryně spravedlnosti Evy Decroix, to ale nakonec zmizelo. Pro Hospodářské noviny to vysvětlila Decroix jako „komunikační šum“. Návrh nakonec neprošel už v rámci jednání výboru před druhým čtením. Do Sněmovny se vůbec nedostal.

Benda celou situaci kolem certifikátu označil v rozhovoru pro Seznam Zprávy za bizarní. Vadilo mu hlavně to, že z certifikátu se nedá poznat, jestli člověk ublížil dítěti, nebo v uvozovkách jen někoho zmlátil v hospodě. O populistické verzi zákona a nebezpečném experimentu pak psal na síti X i oficiální profil ODS. Příspěvek měl přes půl milionu zobrazení.

„Vylučovat každého navždy ze společnosti, bez ohledu na to, co přesně spáchal, kdy, v jakém věku a jak se změnil, není ochrana dětí, ale nebezpečný experiment,“ napsala strana. Co bylo myšleno „vyloučením ze společnosti“ upřesněno nebylo. Záznam v evidenci není veřejně dostupný a dotyčného vylučuje pouze pro práci s dětmi.

Ještě předtím než ve Sněmovně Decroix hlasovala pro přijetí novely, tak v únoru 2025 natočila na sociální sítě video, kde dětský certifikát označila za „bezpečí našich dětí“. Později však vyšel na serveru Forum24 její komentář s názvem „Smutný příběh dětského certifikátu aneb Justice na přání lidového soudu“.

V něm kritizuje především doživotní zápis v evidenci, což demonstruje na modelových případech opilého fotbalového trenéra či vraždící týrané učitelky. Tedy na stejných příkladech, kterými argumentoval už Benda.

A právě tento částečně kritický komentář byl zřejmě impulsem pro profil SPOLU Praha. Ten na síti X o dva dny později zveřejnil falešnou citaci Decroix, která zní, že: „Jedno nebo dvě znásilnění nejsou důvodem pro celoživotní zákaz práce s dětmi.“

Decroix ve vyjádření pro Novinky jednoznačně potvrdila, že je výrok falešný a nikdy nic takového neřekla. Na její kompletní vyjádření se můžete podívat v rámci dnešního dílu na videu v čase 4:38.

Účet SPOLU Praha se označuje za parodický. Na první pohled to ale není zřejmé a zmátlo to evidentně celou řadu komentujících, kteří se proti falešnému výroku ohradili v komentářích. Dostáváme se tak na tenký led mezi vtipem a bohapustou cílenou lží parodických profilů, které mají poškodit konkrétní osobu.

Terčem nejrůznějších vtipů se na sociálních sítích pravidelně stávají politici napříč politickým spektrem. Svůj vlastní parodický účet na síti X má i americký prezident Donald Trump, někteří si možná vzpomenou na parodický účet Jiřího Ovčáčka.

Rozlišit mezi povedeným vtipem a účelovou lží je však někdy velmi složité. V případě tohoto tématu je navíc zřejmé, že účet SPOLU Praha s více než 5 tisíci sledujícími si vybral téma dětského certifikátu cíleně. Mezi 20. březnem a 8. dubnem mu věnoval tři „parodické“ příspěvky útočící kromě Decroix i na Bendu.

Formu dětského certifikátu nekritizoval jen Benda nebo Decroix, většinou přitom zaznívalo, že problém není myšlenka, ale způsob napsání návrhu. Některé podněty kritiků vedly k pozměňovacímu návrhu. Výhrady měli třeba soudce Nejvyššího soudu Jiří Říha, profesor a vedoucí katedry trestního práva na Právnické fakultě Univerzity Karlovy Tomáš Gřivna, právník Petr Toman nebo předseda Soudcovské unie Libor Vávra.

Naopak spoluautorka dětského certifikátu, poslankyně STAN Barbora Urbanová, vydala online brožuru, kde na časté otázky odpovídá. Novela prošla Sněmovnou i Senátem a čeká na podpis prezidenta.