Shopaholic Jana a Gripeny

Jednou větou jsem zmínil nešťastné Gripeny. Budu se sám citovat: „Do učebnic toho, jak nevyjednávat, vstoupil i případ Gripenů. Černochová dodavatele nejdřív vyhodila, aby vzápětí zjistila, že se bez něj neobejde a musela prosit o prodloužení pronájmu těchto letounů. Překvapivě ho dostala. Nepřekvapivě za dvojnásobnou cenu.“

No a strhla se smršť komentářů, že přeci „naše Jana“ vyjednala tu nejlepší možnou cenu a tvrdě donutila Švédy ke slevě. Navíc to říkali v České televizi.

Nevěřte politikům a informace z médií, a to včetně těch veřejnoprávních, berte s rezervou a ověřujte je. A pojďte raději počítat.

Vůbec první pronájem čtrnácti Gripenů na deset a půl roku podepsal ministr Miroslav Kostelka 14. června 2004 za celkovou cenu 19 785 573 000 Kč.

Na něj navázal ministr Martin Stropnický, za kterého se podepsal dodatek pronájmu, opět na čtrnáct Gripenů, stále těch stejných, na dalších dvanáct let za celkovou sumu 5 374 800 000 švédských korun.

Již tehdy jsem kritizoval, že by pro nás bylo výhodnější udržovat kontrakt v českých korunách a vzhledem k tomu, že letouny jsou již více než deset let staré a Švédsko by je stejně nikde jinde neudalo, mohli jsme být ve vyjednávání tvrdší. Projekt ale nebyl v mé gesci a dostal jsem se k němu, když už bylo hotovo. Důležité bylo, že cena byla oproti prvnímu období nižší a částečně tak stáří letounu zohledňovala. Kdybych ovšem tušil, co přijde po návratu ODS na ministerstvo obrany, šel bych za tehdejším náměstkem pro vyzbrojování a akvizice a pogratuloval mu ke skvělému výkonu.

Vláda ODS nám totiž byla schopna za vydatné pomoci médií tvrdit, že když vyjednala pronájem ještě o dalších dvanáct let starších letadel na kratší dobu, v menším počtu, už ne čtrnácti, ale pouhých dvanácti kusů a za více než dvojnásobnou cenu, tak je to úspěch a úspora. Oproti 5,374 miliardám za Stropnického, nyní za Černochovou zaplatíme 7,466 miliardy švédských korun!

Nejlépe vyjednávací schopnosti ODS vyniknou, když si spočítáme průměrnou částku za pronájem jednoho letounu na rok. Za Stropnického to bylo 32 milionů švédských korun, za Černochové 75,4 milionů švédských korun. Tedy o 136 procent víc! A to nebudeme kalkulovat s tím, že se bavíme o letadlech oproti předchozímu kontraktu starších o dalších dvanáct let.

Recept na takovou katastrofu je jednoduchý. Vezmete jednu ministryni, která ráda píše po večerech na sociální sítě a komentuje do médií vyjednávání o důležitých kontraktech na základě emocí. Následně ji necháte kriticky se vyjadřovat k letounům, které provozujete, a jejich výrobci, aniž byste měli alternativu. Pro zlepšení vašeho postavení ji necháte slavnostně oznámit, že se SAABem a s Gripeny už se u nás nepočítá, protože koupíme letouny F-35.

Pro vylepšení celé situace ještě zkritizujete švédského velvyslance, že vám drze nabízí další spolupráci, o kterou vy v žádném případě nestojíte. Pak necháte někoho, kdo se ve věci přeci jen trochu orientuje, aby jí vysvětlil, že F-35 nemají v Lidlu ve skladu a že tedy tímto stylem budeme pár let bez stíhacího letectva a že to není úplně nejlepší nápad. Navíc v současné bezpečnostní situaci je to dokonce hodně hloupý nápad.

Takže vám nezbude nic jiného než dojít za někým, kdo vás má v hrsti, protože ví, že jiné řešení nemáte k dispozici. Za někým, na koho jste se ještě před pár týdny vytahoval, že ho nepotřebujete a že vás vlastně jen obtěžuje. A potom najít nějakého osla, který to zaplatí, v tomto případě daňového poplatníka. A málem bych zapomněl, najít pár novinářů, kteří napíší, že to děláte nejlíp v historii a vaše vyjednávací schopnosti jsou nepřekonatelné.