Článek
Upozornění: Tento text slouží jako stručné představení dnešního dílu podcastu Hlas na poušti. Poskytuje pouze přehled několika diskutovaných témat. Pro plné pochopení kontextu je žádoucí poslechnout si celou epizodu.
Linda je svým způsobem ženskou obdobou Indiana Jonese. Také původně akademička, která univerzitní prostředí vyměnila za cestování do exotických zemí, které neznamenají klidnou dovolenou, ale naopak řadu dobrodružství.
Přestože naším tématem měla být Afrika jako celý kontinent, nakonec se naše povídání téměř celé „točilo“ kolem Jihoafrické republiky a života v ní. Tato země je stále ještě, přes všechno negativní, k čemu v ní po změnách v devadesátých letech došlo, jednoznačně tou nejrozvinutější africkou zemí. Současně také nabízí celou řadu příležitostí jak pro turistiku a obchod, tak i pro život. Tak jako v jiných zemích světa je ale dobré se v každém případě nespoléhat jen na clickbaitové titulky z médií, ale právě na lidi se zkušeností z místa.
Při dnešních veřejných diskusích v Evropě o Jihoafrické republice přetrvává celá řada mýtů, například o tom, že konec apartheidu znamenal vzestup životní úrovně černošského obyvatelstva. Je tomu přesně naopak – zbohatli pouze někteří vrcholní představitelé Afrického národního kongresu (nejvýznamnější politické strany v zemi, z jejíchž řad se od Nelsona Mandely rekrutovali poslední čtyři prezidenti), nicméně ti zbohatli extrémně, a to v celosvětovém měřítku, aniž by k jejich zbohatnutí přispěl nějaký vědecký objev či podnikatelský úspěch.
Problém černého rasismu
Dalším mýtem je dojem, že barevní obyvatelé Afriky jsou nějakou jednolitou masou, která má společný zájem. Právě v Jihoafrické republice je silně znát nepotismus a klientelismus nejen podle etnické (kmenové) příslušnosti, ale i nacionální.
Na jedné straně tak můžeme vidět snahy preferovat příslušníky nejsilnějšího kmene Zulu před původními obyvateli země z kmene Khoisan (u nás někdy nepřesně označovanými jako Křováci) nebo bílými Afrikánci a na druhé straně jistou nevraživost většiny černých Jihoafričanů vůči černým migrantům z jiných zemí (například ze Zimbabwe), které jsou nezdařenou dekolonizací ekonomicky poškozeny nepoměrně více než právě Jihoafrická republika.
Jiným klišé je potom v našem veřejném prostoru povědomí o nebezpečí života v Jihoafrické republice. Zde je nutné uvést, že v řadě oblastí se bezpečnostní situace oproti minulým rokům zlepšuje a zejména, že se zdaleka netýká celé země. Je to stejné jako všude jinde ve světě, včetně Evropy. Jsou zkrátka místa, kde policie nefunguje, a naopak místa, která jsou i z našeho pohledu „rájem na zemi“.
Kromě příznivého klimatu (a poněkud studenějšího moře) zde cestovatel nebo ten, kdo hledá nové místo pro život či podnikání, najde vše, na co je z Evropy zvyklý. Navíc v kombinaci s nižšími náklady na život, vymahatelností práva, v řadě oblastí jednodušší legislativou a anglicky komunikující společností.
Co také zazní v tomto díle:
- Když se malá holčička rozhodne, že její budoucnost je v politologii.
- O práci akademičky v africkém prostředí.
- O rasismu Afričanů mezi sebou.
- Afričané již dnes většinou vědí, že vyhnání bělochů není cesta k prosperitě.
- Bezpečnost v Africe je stejná jako jinde ve světě, záleží na místě a čase.
- Kapské Město jako skvělé místo pro život i podnikání.
Pusťte si dnešní díl podcastu Hlas na poušti v našem přehrávači.
Odebírejte Hlas také na Spotify nebo Apple Podcastech. Zapněte si v telefonu upozornění, ať vám žádný díl neuteče.
Milan Mikulecký má zkušenosti z manažerských pozic v byznysu i státní správě jak v České republice, tak v zahraničí. Se svými hosty diskutuje před kamerou a mikrofonem bez ohledu na dnešní většinové názory. Hlas volajícího na poušti je historicky vyjádřením toho, kdy někteří lidé hlasitě upozorňovali ostatní na nebezpečí, do kterého se jejich společenství dostává, a nebyli včas vyslyšeni. Každý týden otevíráme nové téma.
Odebírejte Hlas na poušti také v podcastových aplikacích a nový díl vám neuteče:
Poslechněte si také naše další podcasty: