Suchou mlhu zaznamenali v roce 1783 i Češi. Viníkem byl Laki

Pokusy s meteorologickými přístroji probíhaly už v první polovině 18. století, ale naměřená data zaznamenána nebyla, nebo o nich alespoň nevíme. První systematická měření zahájil Josef Stepling v roce 1752. V jeho podání šlo už o opravdu vědeckou činnost. Zkonstruoval k tomu unikátní teploměr a navíc popsal, jak měření teploměrná, barometrická a srážkoměrná prováděl a jejich význam pro hospodářství. Doplnil tabulku maxim a minim teploty a tlaku vzduchu naměřených v jednotlivých měsících a měsíční úhrny srážek.

Víme, že Stepling v měřeních pokračoval. Svědčí o tom jeho vědecký článek popisující změny tlaku při přechodu vichřice v únoru roku 1756. Dne 15. února v 9 hodin večer tlak dosahoval hodnoty 27 palců a 6 pařížských čárek.

Výročím, které si letos připomínáme, je však 1. leden 1775, kdy Steplingův žák Antonín Strnad započal pravidelná pozorování – zpočátku dvakrát, brzy nejméně třikrát denně. Všechny záznamy pečlivě uchoval, takže jsou dostupné dodnes.

V té době byla meteorologická měření doménou jednotlivců se zájmem o fyziku a přírodní vědy. Nevýhodou bylo, že jejich pozorování trvala jen krátce, nebyla pravidelná nebo se nezachovala. První organizovaná síť, koordinovaná z Klementina, vznikla až v roce 1817, kdy tehdejší ředitel Klementinské observatoře Martin Alois David pro Vlastenecko-hospodářskou společnost zorganizoval výrobu jednotných přístrojů a jejich rozeslání spolu s pokyny k měření na více než 20 lokalit po celých Čechách.

Úplné počátky měření ovlivnila snaha porozumět chování přístrojů. Byly to pokusy, jak různé umístění přístroje ovlivní měření, nebo srovnávání měření dvěma různými přístroji. Zkoušelo se měřit na zastíněném a osluněném místě současně. V Klementinu byl už od počátku teploměr umístěn na sever, aby zůstal zastíněn. Měřilo se ale například i ve věži.

Hned od prvních měření ale platilo, že se pozorovatel snažil zachytit denní maximum a minimum. Antonín Strnad proto měření prováděl krátce po východu slunce, kdy byla teplota nejnižší, a v zimě dvě, v létě tři hodiny po poledni, kdy bylo nejtepleji.

V roce 1781 se Klementinum zapojilo do první „úspěšné“ mezinárodní meteorologické sítě. Sice vydržela pouze dvanáct let, ale stanovila jasná pravidla pro pozorování, která vydržela v podstatě dodnes, včetně tří základních pozorovacích termínů – v 7, ve 14 a ve 21 hodin. V Klementinu se dodržovaly až do roku 2022, kdy se plně přešlo na automatické měření po deseti minutách.

Nejzásadnější změnou je digitalizace a automatizace měření. Automatické přístroje s přenosem dat byly v Klementinu instalovány v roce 2012, ale až do roku 2022 probíhalo souběžné měření pozorovatelem, který v uvedených třech termínech docházel z profesionální meteorologické stanice na Karlově. Manuální přístroje ale zůstávaly konstrukčně podobné, byť se trvale zlepšovalo jejich provedení.

Na počátku prováděly měření špičkové vědecké osobnosti své doby. Josef Stepling, Antonín Strnad, Martin Alois David, Karel Kreil. Pozorování bylo poměrně náročným úkonem, lidé nebyli zvyklí na práci s vědeckými přístroji, a proto pozorování zůstávala v rukou univerzitních profesorů a jejich asistentů. Kreil přivedl do Klementina i dobrovolníky. Sice se stále jednalo o vysokoškolsky vzdělané lidi, ale ne nutně v oboru fyziky.

Nejvýznamnějším z nich byl Karl Fritsch, vystudovaný právník, kterému meteorologie a fenologie, tedy nauka o projevech rostlin v reakci na průběh počasí, učarovaly natolik, že opustil lukrativní úřednické místo a stal se zaměstnancem Klementina.

Později, ve 20. století, se provádění měření stalo doménou profesionálních pozorovatelů Státního ústavu meteorologického a následně Českého hydrometeorologického ústavu. Dnes už měření probíhají automaticky. Dobrovolní pozorovatelé stále pečují o přístroje, například čistí srážkoměry a provádějí některá měření, například výšku sněhu a množství vody, kterou obsahuje.

Oficiální žebříček, pokud vím, neexistuje. Navíc často je to tak, že zpočátku, jako v Klementinu, jsou k dispozici jen měsíční hodnoty nebo jsou v řadě chybějící dny, kdy se měření z různých důvodů neuskutečnila. A takové informace nejsou vždy jednoznačně k dispozici. U Klementina je výjimečné právě to, že měření proběhlo a dochovalo se opravdu pro každý den za oněch 250 let. Jinak ale víme, že ve Stockholmu a v Paříži se denní data udávají o necelých 20 let dříve a že takzvaná středoanglická řada má denní záznamy od roku 1772. Jestli jsou ve všech případech opravdu bez jediné mezery, to nevíme. Tak či tak, Klementinum je prostě výjimečné.

Velmi dlouhou dobu to tak vypadalo, ale dnes už jde o místnost bez trvale přítomného pozorovatele. Dominuje jí několik starých meteorologických přístrojů, které zůstaly z dřívějška, krabice s dataloggerem, a hlavně velké okno, za nímž jsou umístěny dvě meteorologické budky. Jedna z nich je podobná klasické bílé žaluziové budce, která je typická pro meteorologické stanice. Druhá, plechová, která vypadá spíš jako kryt lampy, byla původním způsobem ochrany přístrojů.

Data proudí na web, ale také do databáze Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), kde jsou zkontrolována a uložena a je z nich odvozena řada dalších údajů – například průměrná denní teplota, denní suma slunečního svitu a podobně. A všechna data jsou potom zveřejněna na stránkách ČHMÚ.

Například dosud nejteplejším měsícem je srpen 1807. Je to díky tomu, že se tehdy situace vlivem tlakové výše nad Evropou, která přinášela teplý vzduch od jihu, udržela právě 31 dní, přesně po celý kalendářní měsíc. V jiných horkých létech zůstávala podobně dlouhá období rozdělená mezi dva různé měsíce a v sumě tak na rekord roku 1807 zatím nedosáhla.

Za zmínku stojí i několikadenní reportování krvavých západů slunce a úplňků v roce 1783. Způsobeny byly sopečným prachem z erupce islandské sopky Laki. Tehdy ale ještě nebylo ponětí o transportu prachu ve vyšších vrstvách atmosféry. Pozorovatelé na různých místech Evropy se proto podivovali nad výskytem mlhy a současně velmi malou vlhkostí vzduchu měřenou jejich přístroji. Vznikl dokonce termín „suchá mlha“. Dnes tento jev označujeme meteorologickým termínem „zákal“, kdy snížená dohlednost není kvůli kapkám vody, ale kvůli pevným částicím ve vzduchu.

Klementinum je pro každého meteorologa a přírodovědce srdcová záležitost a fenomén. Nebojte se, je záloha, aby měření nebylo závislé na jediném čidlu. Ale kdyby se měření přerušilo, vystartovali bychom do Klementina. Nikdy bychom totiž nedopustili, aby tato unikátní řada skončila.