Proč nás zase straší? Červené odstíny na teplotních mapách vyvolávají kritiku

Barvy na meteorologických mapách mají zásadní význam, protože pomáhají snadno vizuálně odlišit hodnoty daných charakteristik či jevů. Na rozdíl od dřívějších černobílých map, jejich moderní barevná verze umožňuje rychlejší orientaci.

Příkladem jsou synoptické mapy, které se někdy vykreslují barevně i černobíle. Zatímco v těch barevných se trochu znalý laik rychle zorientuje, ty černobílé potřebují mnohem více času či odbornější oko.

Stejně tak už si dnes lze jen těžko představit černobílou teplotní mapu, kde byste museli hledat hodnoty s pomocí takzvaných izoterem (čar spojujících body na mapě, které mají stejnou teplotu).

Není divu, že si meteorologické organizace dávají na tvorbě svých barevných palet pro různé druhy map pečlivě záležet. Nejde jen o způsob, jak nejjednodušeji předat lidem informace, ale zároveň to tvoří i vizuální styl dané organizace.

Barevné meteorologické mapy však nejsou jen technickým nástrojem nebo záležitostí estetiky. Mohou mít i významný psychologický efekt na vnímaní počasí. Právě toto hledisko je ale kolikrát nejkomplikovanější, protože může být značně subjektivní.

Základní psychologie barev v meteorologii je už delší dobu pevně daná. Červená barva evokuje teplo, extrém nebo nebezpečí, modrá chlad, slabé hodnoty nebo klidnou situaci. Přesná barevná škála doplněná o další barvy spektra se však liší podle lokality i instituce.

V posledních letech však stále častěji rezonuje širokou veřejností (nejen) v Česku kritika, která velmi často meteorology osočuje z úmyslné dramatizace počasí, šíření strachu nebo dokonce ze skrytých úmyslů manipulovat.

Nejčastější případy nastávají v případě teplotních map, kde jsou zejména červené odstíny často pod palbou kritiky. Červená barva opravdu působí mnohem více alarmujícím dojmem než jiné. Přesto je velmi nepravděpodobné, že by u někoho vyvolávala chromofobii, intenzivní strach z barev, poněvadž se jedná o velmi vzácný a vážný typ fobie.

Mnozí diskutéři se spíše snaží poukázat na údajnou tendenčnost meteorologů, kteří podle nich záměrně prezentují meteorologická data více extrémní, než doopravdy jsou. Jedná se o jednu z nejdiskutovanějších konspiračních teorií současnosti, ve které jsou různé veřejné organizace podezírány ze změny barevné škály ve snaze podpořit „klimatickou agendu“.

Samotní meteorologové rostoucí kritiku vnímají a reagují na ní. Za pozornost stojí snaha českých i zahraničních organizací situaci trochu odlehčit sdílením černobílých map. Zároveň se však seriózně snaží vysvětlovat, jakým způsobem vzniká jejich barevná škála.

Podle mnohých, včetně Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ), jsou pestré a vysoce kontrastní barvy používané, aby byly lépe čitelné i pro lidi s různými formami barvosleposti. Některé odstíny červené tak mohou sice působit méně příjemně, ale jsou takto více funkční.

Barevná škála, kterou ČHMÚ používá pro teploty, navíc musí být dostatečně široká, aby pokryla i velmi nízké a vysoké teploty a zároveň musí být kontrastní v každém období roku, aby se v mapě dobře orientovalo.

„Teplotní stupnice musí být navržena tak, aby pokryla celé spektrum teplot v rámci roku včetně teplých i studených extrémů,“ vysvětluje v nedávném příspěvku ČHMÚ meteorolog Martin Adamovský.

V létě se tak lze setkat s výraznými odstíny červené i u relativně běžných teplot pod 30 °C, což může někdy působit dramaticky a tendenčně. Červená barva však nemusí vždy nutně znamenat nějaký významný nebo nebezpečný jev.

„Při posuzování barev je zásadní přihlédnout ke kontextu a odhlédnout od subjektivního vnímání. Není možné interpretovat v meteorologii červenou barvu pro vysoké teploty stejně jako třeba v případě výstrahy. V našem běžném životě červená barva také neznačí vždy nebezpečí či ohrožení,“ dodává Adamovský.

Problém často nastává také u map, které porovnávají aktuální počasí s dlouhodobým průměrem. Podle kritiků je přemíra červené barvy jen manipulace „klimatické propagandy“. Jde však opravdu o nějaký vedlejší záměr nebo jen o potvrzení, že se naše klima rychle mění?

Některé meteorologické služby vzhledem k nárůstu zdravotních a environmentálních rizik v souvislosti s rostoucí frekvencí veder skutečně v posledních letech upravili svou barevnou škálu, aby nedocházelo k podceňování těchto rizik.

Mnohem častěji se ale naopak můžeme setkat s tím, že barevná škála zůstává už delší dobu beze změny a přestává vyhovovat současným klimatickým podmínkám. Zatímco temně červenou či fialovou barvu jsme na teplotních mapách mohli vídat ještě před pár lety jen několik dní v roce, dnes už jsou celkem běžné po většinu letního období.

Meteorologové musí při tvorbě své vizuální strategie často balancovat mezi použitím „jemnějších“ barev, které mohou být hůře čitelné nebo mohou vést k podcenění případných rizik, a „varovnějších“ barev, kterými mohou být lidé brzy přesycení nebo mohou působit alarmisticky.

Zvolit vhodnou barevnou škálu tedy není jednoduchým úkolem. Pravděpodobně neexistuje řešení, které by vyhovovalo všem a zároveň plnilo svůj účel. Jedno je však jisté. Teplé barvy z meteorologických map jen tak nezmizí a pouze správná interpretace pomůže zmírnit jejich negativní psychologický efekt.