Po stopách velikána, který uměl pít

La Floridita se profiluje jako Hemingwayův bar a faktem je, že tam slavný literát strávil nejednu kratochvíli. Poprvé měl hospodu navštívit v roce 1932, bydlel v té době v nedalekém hotelu. K tomu, aby si bar oblíbil, prý stačilo jediné daiquiri.

Štamgastem podniku byl pak více než dvacet let. Někdy se zastavil na pár oblíbených koktejlů, jindy byl účastníkem divokých večírků s intelektuály, politiky i hollywoodskými hvězdami. Popíjel zde třeba s Katharine Hepburnovou a Avou Gardnerovou.

Říká se, že námět na Komu zvoní hrana vznikl právě v tomto baru po větším než malém množství daiquiri. Koktejl, skládající se z bílého rumu, limety, cukrového sirupu a drceného ledu, zde měl být v roce 1931 namíchán úplně poprvé, proto bývá baru přezdíváno „kolébka daiquiri“. Jak už to tak ale bývá, není jediným, kdo se hlásí o jeho stvoření.

Naposledy Hemingway navštívil La Floriditu v roce 1960, určitým způsobem je však ve stylovém interiéru přítomen dodnes. Bronzová socha spisovatele hlídá jeho oblíbené místo v jednom z rohů stylového interiéru, který dodnes připomíná atmosféru 50. let.

Při návštěvě Havany patří k místům, která by si turista neměl nechat ujít, ať už kvůli Hemingwayovi, nebo prostě jen dobrému daiquiri. Slovy velikána: „Inteligentní člověk občas musí být opilý, aby zvládl trávit čas s hlupáky.“

A zatímco ve Floriditě měli poprvé umíchat daiquiri, to samé tvrdí v baru La Bodeguita del Medio o mojitu. To zde měli zákazníci poprvé spokojeně usrkávat v roce 1942, jedná se ale opět o spornou informaci.

„Rozhodně vzniklo tady, jen ochutnejte, lepší na Kubě nenajdete,“ ubezpečuje mě místní barman Alejandro. A musí hodně křičet. Zatímco La Floridita je decentní a tichá, v Bodeguitě to žije navzdory časné odpolední hodině. A nejde prý o nic neobvyklého. Bar v centru Havany najdete snadno, stačí jít za zpěvem.

Podnik, otevřený v roce 1942, měl již v té době servírovat mojito. V roce 1949 se přidala typická kubánská jídla a roku 1950 byl přejmenován na La Bodeguita del Medio. V padesátých letech se bar stal útočištěm intelektuálů a bohémů, jejichž podpisy zdobí zdi prostor. Mezi pravidelné návštěvníky nepatřil jen Ernest Hemingway, ale i Pablo Neruda a Gabriel García Márquez.

Nápis přisuzovaný Hemingwayovi, v překladu: „Mé mojito v Bodeguitě, mé daiquiri ve Floriditě“, dodnes zdobí stěny baru.

Vyjma mojita zde seženete i další tradiční kubánské koktejly a lokální jídla jako rýži s fazolemi a vepřovým či smažené plantainy pod názvem tostones. Hlavní ingrediencí, kterou zde však servírují ve velkém, je atmosféra.

„A tady Hemingway ve třicátých letech sedm let bydlel,“ ukazuje česká průvodkyně Kateřina na nedaleký Hotel Ambos Mundos a dodává: „Od roku 1932 si pronajímal pokoj 511. Z pátého patra měl krásný výhled na starou Havanu a přístav, kde kotvil svou loď Pilar. Ubytování jej tehdy stálo 1,5 dolaru (asi 34 korun současným kurzem, pozn. red.) za noc.“

Hemingway zde měl napsat jednu ze svých nejoceňovanějších novel Komu zvoní hrana. Jeho pokoj byl ponechán v původním stavu a dnes je tak miniaturním muzeem držitele Pulitzerovy ceny.

A aby to nebylo jen o koktejlech, ač Hemingway by se nejspíš nezlobil, je čas přesunout se k přírodnější scenerii. Playa Pilar je s literátem spjatá velmi niterně. Pláž na ostrůvku Cayo Guillermo má totiž díky spisovateli jméno. V Ostrovech uprostřed proudu, románu z roku 1970, totiž pláž zpopularizoval natolik, že byla pojmenována po jeho lodi Pilar.

Jemný písek a tyrkysově modré moře jsou typické pro kubánské ostrovy s názvem Královy zahrady, jejichž součástí je jak Cayo Guillermo, tak ještě oblíbenější Cayo Santa María. Ostrůvky vznikly na korálovém podloží, takže se v jejich okolí můžete kochat korálovými útesy, jež obývají zdánlivě nekonečná hejna pestrobarevných ryb. Jsou tak ideálním místem jak pro psaní či čtení románu, tak šnorchlování a potápění. A celkově užívání si karibské krásy.

„Ostrov svatá Marie je u našich klientů velmi oblíbený, krásné pláže a výlety do okouzlující Havany jsou dnes vzdálené jen 10 hodin přímým letem. A o koktejlech z místního rumu asi začínat ani nemusím,“ uvedl s úsměvem mluvčí cestovní kanceláře Fischer Jan Bezděk.

Dalším místem, kam Hemingway v Havaně rád zavítal, je kabaret Tropicana. Ten více než hojně naplňuje přísloví „víno, ženy, zpěv“. A ač místní pijí téměř výhradně rum, na ostrově se setkáte i s překvapivě pitelnými španělskými víny a lokálním pivem.

Co se žen týče, potěší kabaret oko nejednoho muže. Tanečnice v pestrobarevných úsporných kostýmech se vlní více než umně a bývaly prý doby, kdy toho na sobě ve světoznámém klubu měly ještě výrazně méně. V podstatě nic.

Třetí manželka spisovatele Martha Gellhornová měla být po čase unavená životem v hotelu, a proto našla dům, který byl o něco dál od lákavých barů i kabaretů Havany. Ve finca La Vigía, vzdálené tehdy asi 20 kilometrů od centra metropole, žil Hemingway spokojeně dlouhá léta a vznikly tam i již zmíněné Ostrovy uprostřed proudu a Stařec a moře. Z verandy jeho stylově zařízeného domu je krásný výhled na Havanu.

Poté, co Hemingway opustil Kubu, byla jeho vila přeměněna v muzeum, jež je přístupné dodnes.

Může se vám hodit na Firmy.cz: Zájezdy na Kubu

Může se vám hodit na Zboží.cz: Ernest Hemingway: Sbohem, armádo!