Článek
„Popluju a uvidím, kam mě to zavede,“ řekl si Barry Perrins poté, co v červnu roku 2016 v Portugalsku započal svoji dobrodružnou odyseu na své 11 metrů dlouhé plachetnici. Tu si pořídil za majetek, který zdědil po otci.
„V životě jsem toho moc nedokázal, ale vždycky mě lákalo dobrodružství a plachtění. Když mi zemřel otec, dostal jsem nějaké dědictví. Uvědomil jsem si, že nemám nic na práci a mám nějaké peníze navíc. Mohl jsem si koupit auto, ale koupil jsem si loď,“ svěřil se agentuře AP.
Cestu plánoval na sedm let, nakonec mu zabrala devět - protáhla se i kvůli pandemii covidu, kterou strávil na Novém Zélandu. „Chtěl jsem doplout tak daleko, jak jen to půjde. Ve skutečnosti jsem vůbec nevěděl, jestli bude možné obeplout svět. Žil jsem jen z vlastních prostředků, ale prostě jsem stále pokračoval,“ řekl Brit, jenž svoji cestu dokumentoval na svém youtubovém kanále Adventures of an old Seadog.
Nejprve plul napříč severním Atlantikem do Karibiku, následně pokračoval Panamským průplavem až do Pacifiku, a když byl zhruba v polovině cesty, rozhodl se pokračovat dál na západ, až nakonec skutečně obeplul celý svět. Po 30 tisících námořních mílích, jež zdolal, se nyní osmašedesátiletý dobrodruh vrátil zpět do svého domovského Plymouthu v Devonu.
Mezi největší zážitky z cesty řadí návštěvu Barbadosu, Nového Zélandu a také zastávku na ostrově Svatá Helena. „Moje rodina se odsud před 350 lety přesídlila, takže bylo hezké navštívit místo, kde mám kořeny,“ sdělil Angličan.
Několikrát mu šlo o život
Výprava se ale neobešla bez dramat a těžkých okamžiků, Perrins čelil bouřím, vyhýbal se pirátům a prodělal i vážný zánět podkoží. „Na moři se pořád pohybujete na hraně. Když neuděláte příští krok správně, může to být váš konec. A to nepřeháním. Například mi selhal motor a já se bezmocně nechal unášet oceánem. Jednou mě dokonce museli zachránit u pobřeží Austrálie,“ popsal.
„Na cestě z Panamy do Francouzské Polynésie jsem strávil 71 dní. Nikdo nevěděl, kde jsem. Poslali dokonce pátrací letoun a vedli mě jako pohřešovaného. Byl jsem v pořádku, jen jsem neměl, jak dát vědět,“ líčil s úsměvem a dodal, že ho plavba změnila. „To nejlepší je být v souladu s přírodou. Vždycky jsem byl samotář a svoboda na moři je nepopsatelná. Teď vím, že když si něco vezmu do hlavy, dokážu to.“
Dlouho doma nezůstane
Domů do Plymouthu jej po návratu doprovodila flotila a vítaly ho davy lidí. „Bylo to neuvěřitelné a dojemné. Nikdy na ten okamžik nezapomenu. První horká sprcha po mnoha měsících a čisté oblečení – takový byl začátek návratu do běžného života. Teď si musím zvyknout na to, že už nejsem na moři,“ smál se Perrins.
Jak rovněž s úsměvem na tváři poznamenal, ne každý jeho osobní změnu zaregistroval. „Moje sestra mi pořád psala zprávy, že se nemůže dočkat, až uvidí toho nového člověka, kterým jsem se stal. Krátce po mém návratu mi ale řekla: ‚Proboha, vždyť ses vůbec nezměnil!‘“
Ačkoliv je jeho cesta kolem světa u konce, už teď má v hlavě novou výpravu. „Své další dobrodružství jsem ještě neoznámil, ale plánuju plavbu podél jižního pobřeží Britských ostrovů. Teď jsem ale naprosto vyčerpaný a chvíli si hodlám odpočinout. Během cesty jsem se stal důchodcem a čeká mě spousta práce na lodi,“ uzavřel.
