Článek
Přitom nechybělo mnoho a tyhle poklady mohly skončit ve Švýcarsku. „Někdy před deseti lety jsem dostal nabídku z Lausanne, abych celý archiv dal do tamního olympijského muzea,“ řekl Novinkám Vítovec.
„Rozmýšlel jsem se, ale pak jsem si uvědomil, že musí být v Plzni, jsem prostě zdejší patriot,“ vysvětlil dvaasedmdesátiletý sportovec.
Než se ale podařilo najít vhodné prostory, proteklo Radbuzou hodně vody. Nakonec rozsáhlá sbírka skončila v centru západočeské metropole, v soukromém domě v Bezručově ulici. Muzeum s kavárničkou provozuje Nadace železné opony, kterou Vítovec rovněž založil. Zatím je otevřené jen ve čtvrtek a v pátek.
„Postupně chceme přejít do standardního režimu, kdy sem bude možné zajít každý den kromě pondělí. Očekáváme, že k nám zamíří fandové tohoto sportu z celého světa,“ podotkl Vítovec.
Trenky i medaile
K vidění je slušná řádka triatlonových relikvií. „Třeba sbírka dresů nejslavnějších závodníků včetně propocených trenýrek amerického mistra světa Scotta Tinleyho, které hodil do davu ječících dam v cíli Ironmana,“ upozornil Vítovec.
V muzeu nemůže chybět medaile, kterou Václav Vítovec vybojoval už v roce 1984 na Havaji.
„Pak je tady kolo Honzy Řehuly, na kterém se málem zabil. Ale také jeho bronzová medaile z olympiády v Sydney v roce 2000. Část z bohaté kolekce medailí triatlonisty Petra Vabrouška, včetně těch z Havaje. Moje medaile z Ironmana z roku 1984. I fotka se zakladatelem závodu Johnem Collinsem - ten měl tehdy na Havaj vyhledal, protože jsem tam byl z východního bloku jediný,“ poznamenal Vítovec.
Anebo tahle, pro Železného muže ji vyrobili v plzeňské Škodovce.
Nápad z roku 1982
Že jednou založí muzeum tohohle sportu, se rozhodl už v roce 1982. „Tehdy jsme na západě Čech zorganizovali akci nazvanou 305 - uplavali jsme pět kilometrů, dvě stě padesát ujeli na kole a padesát uběhli. Když jsem viděl ten ohromný zájem, a to i zahraničních médii, tak jsem si uvědomil, že to jednou bude celosvětový sport. Rozhodl jsem se, že začnu všechny dokumenty schovávat. A že jednou skončí v muzeu,“ zavzpomínal Vítovec.
Ve „Svatyni“ nechybějí bedny s výstřižky.
Těch „papírů“ nashromáždil přes půl tuny a dnes jsou v sekci, které přezdívá Svatyně. „Hodnota muzea je právě v tomto archivu. Mezi nejstarší dokumenty patří sportovní časopis Stadion z roku 1980, kde byla první zmínka o tom, že nějací blázni ujeli, uběhli a uplavali tolik a tolik kilometrů. Řekli jsme si, že když to dokáží někde ve světě, tak to zvládneme také,“ uvedl Vítovec.
Triatlonová zdravice od Emila Zátopka
V Plzni vzápětí, jen dva roky poté, co s tím začali ve Spojených státech, vznikl triatlonový oddíl, akorát se musel jmenovat Úsek vytrvalostních sportů. Byl jediný v Evropě. A už v roce 1984 se u plzeňského rybníka Bolevák konalo první mistrovství ČSSR.
„Mezi nejzásadnější dokumenty patří zakládající listiny Evropské triatlonové unie,“ uzavírá Václav Vítovec. V archiváliích se návštěvníci přehrabovat nemohou, ale jsou k dispozici v digitalizované podobě.
