V ústavu šlechtičen se ženy vdávaly i umíraly

Založila jej sama císařovna Marie Terezie v září roku 1755, kdy byl v bývalém Rožmberském paláci slavnostně otevřen. Měl poskytovat podporu třiceti svobodným šlechtičnám starším dvaceti čtyř let. Věk se ale časem přestal přísně dodržovat. Měnil se i počet dam.

Panovnice ústav ekonomicky zabezpečila tím, že mu darovala panství Ledeč, Bohdanče, Cerhenice a Chocenice. Ženy musely pocházet ze starobylých rodin potvrzených šestnácti předky. Podle císařovny je měla charakterizovat nemajetnost a morální bezúhonnost. Dějinami ústavu se zabývala historička Michaela Žáková v knize Tereziánský ústav šlechtičen.

„Musela jsem slíbit, že pošlu do Prahy jednu dívku, nezbývá nikdo než Vy… doufám, že mě neodmítnete,“ psala Marie Terezie v září 1754 druhé ze svých dcer Marii Kristině (1742–1798). To už měla přesnou představu o rodícím se ústavu. Marii Kristinu, zvanou Mimi, matka velice milovala a upřednostňovala ji před ostatními dětmi.

Sourozenci jí proto měli plné zuby a žárlili na ni. Mimi ale nakonec na místo abatyše nenastoupila. V den uvedení ústavu do provozu jí totiž bylo pouhých třináct.

Císařovna sice nikdy neurčila vhodný oficiální věk pro představenou, počítalo se ale s tím, že navrhované dívce bude alespoň sedmnáct. V tomto věku byly arcivévodkyně uváděny do společnosti. Na první abatyši se poté čekalo dlouhých deset let. A mělo to své důvody.

Dlouhé období bez abatyše způsobila sedmiletá válka (1756–1763), ve které Rakousko definitivně ztratilo Kladsko a Slezsko. Mezinárodní události tak panovnici a jejího manžela Františka Štěpána Lotrinského plně zaměstnaly. Ovlivnil je ale i další fakt – jako zastánci sňatkové politiky by raději viděli princezny-arcivévodkyně vdané, a ne v čele hradčanské kapituly.

Marie Kristina svůj úkol splnila, i když jinak, než si představoval její otec. František Lotrinský jí původně vyhlédl ženicha – Benedikta Savojského, vévodu z Chablais. Mimi se ale už jako mladičká seznámila na vídeňském dvoře se synem saského kurfiřta a polského krále, Albertem Kazimírem. A zakoukala se do něj. Marie Terezie svou milovanou dceru podpořila a František zuřil.

Svého vyvoleného si Mimi vzala v roce 1766 po otcově smrti v roce 1765. Byl to jediný sňatek z lásky, ostatním dcerám už císařovna takovou výsadu nepovolila. Na místo první abatyše tedy nakonec nastoupila nejstarší dcera panovnice - Marie Anna (1738–1789).

Marie Anna, zvaná Marianna, byla vzdělaná žena. Už jako malá se zajímala o hudbu a malbu, projevovala logické myšlení a vynikající paměť. Studovala přírodní vědy, zabývala se experimentální fyzikou, chemií a botanikou. Vydala dokonce odbornou příručku o pamětních mincích.

Dokonce ji přijali do Akademie věd ve Florencii. Oficiálně ji jako představenou jmenovali 2. února 1766. Bylo jí už sedmadvacet let. A dvůr si oddechl, že se jí zbavil.