V souladu s planetou: Jak na plýtvání jídlem a udržitelné oblékání

Nevyhazuj tu svačinu! Neplýtvej vodou a zhasínej! Když topíme, opovaž se větrat, teplo by šlo pánubohu do oken. Taky si vzpomínáte na tyhle fráze, které bývaly tak běžné, že jsme je ani nevnímali?

Dnes bychom si z nich měli vzít příklad, oprášit z nich pavučiny a znova z nich udělat pravidlo. A přidat ještě pár dalších. Nejezdi zbytečně autem, zkus omezit létání a také konzumaci hovězího masa.

Planetu máme jen jednu a její zdroje nejsou neomezené. Jak začít, abychom pro ni něco udělali a zároveň nás to moc nebolelo? Nebo bude občas nutné zatnout zuby a vystoupit ze své komfortní zóny?

Už teď spousta lidí vyznává environmentální hodnoty a snaží se aspoň částečně žít v souladu s přírodou. A jde to. Někdo vyměnil koupání ve vaně za krátké sprchování s perlátorem na hlavici (ušetří za tři minuty až čtyřicet litrů vody), někdo používá menstruační kalíšky místo vložek, další štupuje ponožky nebo recykluje oblečení či nábytek. Oblastí, ve kterých můžeme něco změnit, je spousta. Je na vás, kterou si vyberete právě vy - a jak moc se do změn obujete.

Začněte třeba tím, že se podíváte do svého odpadkového koše. Kolik zbytků jídla v něm máte? Pokud žádné, palec nahoru, v opačném případě je načase s tím něco udělat. Podle projektu Neplýtvej potravinami Mendelovy univerzity v Brně vyhodí obyvatel brněnského sídliště průměrně 37,4 kg potravin ročně. Jedná se o jídlo, které by se bývalo dalo sníst.

Lidé po celém světě vyhodí nebo znehodnotí až třetinu potravin. Jen v EU připadá na jednoho člověka 127 kg potravinového odpadu ročně! Z padesáti pěti procent jsou za něj zodpovědné domácnosti, tedy my.

Je tak těžké neplýtvat? Moje babička, která žila v tatranské vesnici, nikdy nic nevyhodila. Ze starého chleba uvařila chlebovou polévku, přebytky zeleniny sušila, nechala kvasit nebo nasolovala. Mrazák neměla, svou funkci celkem spolehlivě plnil chladný sklep. Nemůžeme to tedy zkusit i my?

Denisa Rybářová, manažerka projektu Zachraň oběd, doporučuje udělat si dobrý přehled v zásobách a nakupovat pouze potraviny, které reálně sníte. „To se pojí i s tím, že se nevyplácí podléhat akcím či chodit do obchodu hladoví. Dobré je také přemýšlet nad tím, kolik porcí uvařit a případně jak využít přebytečné potraviny. Na našich stránkách Zachraň jídlo najdete záchranářské recepty, ve kterých se dozvíte, jak například využít zbytky bramborové kaše či starého chleba,“ radí.

Já jsem už taky začala. Probrala jsem celou lednici, spíž a udělala si pomyslný seznam toho, co všechno doma mám (a co tedy nepotřebuji kupovat znova). A začala jsem dávat přebytky uvařeného jídla do krabiček a do mrazáku. Jednak neplýtvám a zároveň mám připravený oběd na druhý den. Ani to nebolí.

Fast fashion neboli rychlá móda. Nejmodernější kousky, které reflektují nejnovější trendy a prodávají se za nízké ceny. Současný fenomén Temu, Shein a jiných čínských e-shopů je na vzestupu, stačí kliknout a objednáte si levné, ale ne právě kvalitní zboží. Takové oblečení způsobuje obrovské množství odpadu, a to se přírodě nelíbí. Naštěstí se zdá, že stále více lidí se zaměřuje při nákupu oblečení na udržitelnost. Potvrzuje to i Zuzana Plachá, majitelka Green butiku a odbornice na udržitelnou módu.

„Lidé se více ptají, odkud oblečení pochází, z jakého je materiálu, kdo ho vyrobil. Máme spoustu zákazníků, kteří nejdříve objevili kouzlo a pohodlí přírodních materiálů a větší souvislosti si začali uvědomovat až později. A přicházejí i mladí lidé, kteří od začátku chtějí nakupovat vědomě,“ říká.

Značky a výrobce vybírá Zuzana velmi pečlivě a důraz klade právě i na výběr materiálů, kdy převážná část je přírodního původu. „Preferujeme biobavlnu, len, bambus nebo recyklované textilie. A důležitá je pro nás kvalita, chceme, aby oblečení vydrželo roky, ne jednu sezonu,“ dodává.

Smysl udržitelné módy vidí Zuzana Plachá v tom, že v sobě propojuje originalitu a ohleduplnost. A jestli je možné zakomponovat udržitelnost do každodenního života, pokud jde o oblečení?

„Základem je nakupovat vědomě. Vybrat si kousky, které milujeme a budeme je nosit opakovaně. Slow fashion není jen o zákazu nákupů, ale o změně přístupu - móda může být radost i odpovědnost zároveň,“ domnívá se odbornice na udržitelnou módu.

Další možností, jak využít to, za co jsme už peníze utratili a byla by škoda to vyhodit, je upcyklace. Jde v ní o to přeměnit staré a nepotřebné věci na ty s vyšší užitnou hodnotou nebo jim dát alespoň novější tvář. A znaly ho už naše prababičky, babičky a maminky (i tátové). Pamatuji se, jak mě moje maminka nutila zašívat i sebemenší dírečku i na spodním prádle, a to nemluvím o štupování ponožek. Taťka zase všechno odřené a staré ve své garáži, která sloužila jako dílna, opravil a vyšperkoval tak, že to vypadalo jako nové.

Upcyklovat se dá skoro všechno. A není to „jen“ zašívání nebo záplatování. „Může se jednat o šití, vyšívání, tisk nebo malbu na textil. Podobným způsobem se dá upcyklovat třeba i nábytek nebo jiné předměty denní spotřeby,“ vysvětluje Šárka, zakladatelka projektu Zašívárna.

A proč má smysl dávat do oběhu starší a třeba poničené věci? „Určitě jde hlavně o udržitelnost, v České republice se každý rok vyprodukuje tisíce tun textilního odpadu, ale zrecykluje se ho jen 15 procent. Ale především velká část toho, co lidi vyhodí, do kontejneru nepatří. Mnohdy se jedná o téměř nové oblečení, které třeba jen vyšlo z módy. Když ho trochu ozvláštníme, stane se z něj originální kousek, který se zase bude nosit,“ říká Syslová.

Neumíte šít nebo vyšívat? Začít podle Syslové můžete od úplných základů, jako je třeba spravení díry na ponožce. „Na všechno dnes existují návody na YouTube. Pokud byste se chtěli naučit nějakou rukodělnou techniku víc do hloubky, můžete využít různé kurzy a workshopy. Například my v Zašívárně učíme moderní ruční výšivku doplněnou i malbou a tiskem na látku,“ doporučuje Šárka Syslová.

Nepotřebuješ to, ale je škoda to vyhodit? Vyměň neboli swapni to, jak se dnes říká. Swapy u nás v Česku rozjely před devíti lety Lucie Poubová a Kristýna Holubová. Tehdy slovo „swap“ znal jen málokdo. Ovšem swapování není nic nového pod sluncem, i já před pětatřiceti lety swapovala, s kamarádkami jsme si vyměňovaly oblečení. Když se nám něco už nelíbilo, šup a zamířilo to do jiné skříně. Bylo fajn vidět oblíbený svetr, který mě už ale nebavilo nosit, na někom jiném.

Poubová s Holubovou od té doby, co swapování u nás rozjely, uspořádaly na stovky akcí a inspirovaly i řadu lokálních pořadatelů. „Swapy se etablovaly jako sousedské slavnosti s přesahem do cirkulární ekonomiky, kdy lidé na akce nosí přebytky oblečení, věcí do domácnosti a třeba i pokojové květiny a mohou si zase něco odnést,“ říká Kristýna Holubová, spoluzakladatelka neziskovky Swap Prague.

Proč bychom měli „dávat předměty do pohybu“? „Swapovat bychom měli ve chvíli, kdy máme doma něco, co už nám neslouží. Je to nezodpovědné vzhledem k planetě a ke stavu, ve kterém se nachází, věci držet, nepoužívat a nakupovat stále nové. Swap je jednoduchý způsob, jak se pohnout směrem k větší lehkosti, a to nejen ve skříni, ale často i v hlavě,“ dodává Holubová.

Vyzkoušet ho můžete na Swap Festivalu, který probíhá od čtvrtka 24. do středy 30. 4. na několika místech Česka.