Strom zelený, život věčný aneb Historie vánočního stromku

Anglosaský misionář, svatý Bonifác, působil mezi pohanskými Germány na území dnešního Německa na přelomu 7. a 8. století. Podle legendy pokácel jejich posvátný dub zasvěcený bohu Thorovi. Z jeho dřeva postavil kapli a na místě dubu vyrostla jedle. Stále zelená, nabízející stejně jako Kristus život věčný, a navíc měla tvar trojúhelníku, což odkazovalo ke Svaté Trojici. Zrodil se nový křesťanský symbol.

Spojen je s obdobím zimního slunovratu, kdy se v křesťanské liturgii slaví den narození Ježíše Krista. Stejný den byl ovšem mezi přívrženci starověkého Mithrova kultu zasvěcen Nepřemožitelnému bohu slunce, jehož starověcí Římané nazývali Sol Invictus. Oni sami pak slavili v té době saturnálie na počest boha sklizně a rolníků Saturna.

A půjdeme-li v čase ještě dál, dojdeme k pohanským tradicím Keltů a Germánů. Prvně jmenovaní slavili o nejdelší noci v roce svátek Jule, kdy se pod vládou tmy spojuje svět mrtvých se světem živých. A Germáni stavěli před obydlí zimní máje - nejčastěji osvětlené jedle - k poctě boha Slunce a zaháněli mrtvé ohněm a hlukem.

Než křesťanství propojilo pohanské zvyky se svými vlastními svátky, byly hlavním symbolem Vánoc jesličky. Naděje spojená se zrozením Spasitele však středověkým lidem nestačila, potřebovali se ujistit, že mrtví nezaujmou jejich místo u slavnostní večeře. A právě k tomu sloužilo chvojí jehličnatého stromu, nejčastěji jedle.

Ozdobili jej jablky a ořechy a rozvěsili na dveře a vrata chlévů, aby se mrtví nasytili venku a neměli potřebu překročit práh domu. I tak se stolovníci o štědrovečerní večeři pro jistotu raději nezvedali ze židlí, aby jim mrtví nezasedli místo…

V průběhu staletí se z chvojky stala symbolická dekorace: zdobila se červenými stuhami, perníčky, sušeným ovocem a cukrovím, později i dřevěnými ozdobami a lojovými svíčkami. A nakonec z ní byl celý strom, který se - už obrácený špičkou nahoru - přesunul do domu.

„První jesličky postavil v roce 1223 svatý František z Assisi poblíž italské vesničky Greccio, aby lidem přiblížil noc Božího narození. Založil tak tradici, která se udržovala ve všech katolických zemích Evropy. Pak ale před pěti sty lety přišel reformátor Martin Luther. Podle legendy ho okouzlily třpytivé hvězdy na pozadí zelených stromů nočního lesa. ,To je pravé světlo světa, představující Krista!‘ pomyslel si a místo jesliček ozdobil pro svou rodinu svíčkami vánoční stromeček,“ popisuje Hana Michalčíková, autorka scénáře výstavy Sto let vánočního stromku na zámku v Loučeni.

„V bohatých protestantských hanzovních městech se proto od 16. století stavěly velké cechovní stromy. A posléze vypukly spory mezi protestantským a katolickým náboženstvím: jesličky, nebo stromeček?“ vypráví.

K prvním dokladům existence vánočních stromků můžeme počítat účetní knihy alsaského městečka Schlettstadt - dnes francouzský Sélestat - z roku 1521. Podle nich strážci lesů dostávali dva šilinky, aby před Vánoci ohlídali stromky v lese před měšťany, kteří na ně pořádali doslova nájezdy.

Zápis z roku 1556 pak popisuje, že hlídači řezali také stromky k prodeji. Kdo si však uřízl strom bez povolení, byl potrestán. Nařízení z Ammerschwihru z roku 1561 zase ukládá, že každý měšťan smí mít pouze jeden stromek určené velikosti.

Zřejmě první historicky doložená zmínka o zdobení stromku pak pochází z roku 1570 z kroniky severoněmeckého města Brémy. Popisuje jedli zdobenou ovocem, sladkostmi a papírovými květinami, kterou postavili tamní cechovní mistři v cechovní síni pro potěšení svých dětí.