Článek
Udělat si chvilku pro sebe, zapomenout na starosti a ponořit se do jiného světa. Čtení působí jako individuální činnost, u které jsme každý sám. Není to ale pravidlo. „Četba je samota, která překonává osamocení,“ říká Jiří Trávníček z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd České republiky, který výzkumu čtenářství zasvětil svou kariéru.
Jakmile otevřeme knížku, ocitneme se ve společnosti postav i samotného autora. „Ponoření se do příběhu je komunikace, vztahujeme se skrz něj k druhým, takže je přirozené, že toužíme po propojení i s ostatními čtenáři,“ vysvětluje.
Hlavně společně
Takzvané knižní kluby probíhají v nejrůznějších podobách. Typickým scénářem je, že jeho členové přečtou během jednoho měsíce konkrétní titul a potom o něm společně diskutují, ať už osobně, nebo online. Existují i varianty, kdy si každý přinese vlastní knihu a s ostatními sdílí samotnou činnost čtení a následně dojmy, které si z textu odnesl.
„Věnuji čas něčemu, co miluji, a navíc s dalšími fajn lidmi,“ vysvětluje Lenka Krejčová, proč už je tři roky členkou Literárního klubu dam, který založila influencerka a popularizátorka klasické literatury Karolína Zoe Meixnerová. „Knihomolové můžou být někdy považováni za podivíny, v klubu jsem ale potkala lidi, kteří to mají stejně jako já,“ zmiňuje Lenka, proč se ve své komunitě cítí dobře.
Čtení totiž není jen o příběhu, ale právě o potřebě propojení. Literární veletrh Svět knihy působí už přes tři dekády, teprve letos ale založil čtenářský klub. Impulzem bylo, když si organizátoři všimli, že během besed se mezi autory a čtenáři strhla diskuse, která pokračovala ještě mimo oficiální program. „Čtenáři nehledají jen jednorázový festivalový zážitek, ale kontinuitu a hlubší vztah ke knihám a k lidem kolem nich,“ vysvětluje dramaturg festivalu Guillaume Basset.
Pryč z online světa
Knižní kluby zdaleka nejsou nic nového. Už v roce 1926 vznikl v USA program Kniha měsíce, který předplatitelům zasílal vybrané publikace. Nešlo o intelektuálně náročnou literaturu, cílem bylo přivést Američany ke čtení. V českých končinách jako první propojil nakladatele, autory a čtenáře pražský Evropský literární klub v roce 1935, později aktivně fungoval například Klub čtenářů Odeon nebo Klub mladých čtenářů nakladatelství Albatros.
Lidé se nad knihami scházejí nepřetržitě. Objevují se ale období, kdy má společné čtení u veřejnosti mimořádný ohlas. „Velkou změnu přinesly sociální sítě, na nichž vznikla spousta nových skupin a uživatelé se propojili online,“ uvádí Trávníček příklad z doby přibližně před dvaceti lety.
Literární klub dam například sdružuje čtenářky po celé republice a o knihách, kdy nejde o konkrétní titul, ale o autora nebo téma, diskutují každý měsíc prostřednictvím online platformy. Několikrát do roka se scházejí i osobně a prožijí spolu celý víkend. „V online prostoru trávíme obrovské množství času a cítíme potřebu z něho vystoupit a potkat se s lidmi fyzicky,“ objasňuje Jiří Trávníček, proč boom knižních klubů nastal právě teď.
Potřebu vyrazit ven z města do přírody měly i Pražačky Michaela Černochová a Denisa Dvořáková, které si říkají Holky u Batche a pořádají knižní výpravy. Každé dva měsíce vyberou titul a trasu a s ostatními knihomolkami si po cestě o knížce povídají.
Často volí příběhy tuzemských autorů, odehrávající se v konkrétní lokalitě, kterou mohou v rámci výletu navštívit. A protože batch brew je pojem, který se používá v kavárnách pro druh překapávané kávy, odměnou za sportovní výkon je vzhledem k názvu klubu vždycky šálek dobré kávy v cíli.
Škola empatie
Účastí v knižních spolcích se jejich členové otevírají novým podnětům a nezřídka musejí vystoupit ze své komfortní zóny. „Mezi čtenáři je hodně introvertů, pro které je těžší se seznámit, a tady k tomu mají příležitost,“ říká Michaela. V jejich klubu už tak vznikla mnohá přátelství, kdy lidé spolu tráví čas i mimo organizované aktivity.