Článek
Psycholog Tal Ben-Shahar tento fenomén označuje jako „klam příchodu“. Jde o rozšířenou představu, že jakmile dosáhneme určitého cíle, čeká nás trvalé štěstí a spokojenost.
„Klam příchodu je iluze, že jakmile dosáhneme svého cíle nebo dorazíme do cílové destinace, budeme trvale šťastní,“ říká Ben-Shahar.
Realita je však jiná. Pocit radosti po dosažení cíle bývá často krátkodobý a postupně se vytrácí. Místo dlouhodobého uspokojení začneme vyhlížet další metu, kterou bychom měli překonat.
Mozek je nastaven na další výzvu
Podle kognitivně behaviorální koučky Elizabeth Walkerové je to dáno fungováním našeho mozku a nervového systému. „Jakmile dosáhneme cíle, náš nervový systém se téměř okamžitě překalibruje. Pozornost se přesune od toho, co se děje právě teď, k tomu, co přijde v budoucnosti,“ vysvětluje.
Není proto překvapivé, že se podle nedávného průzkumu až 81 procent lidí cítí, jako by byli v životě pozadu. Místo radosti z vlastních úspěchů se soustředí na to, co jim ještě chybí.
Svoji roli hraje také dopamin, neurotransmiter spojený s motivací a odměnou. Jeho hladina stoupá především během dosahování cíle a při vnímání pokroku. Jakmile je však cíl splněn, motivující napětí mizí a člověk může mít pocit prázdnoty.
Tento jev se netýká jen běžného pracovního života. Zažívají ho studenti po dokončení náročného studia, vrcholoví sportovci po velkých vítězstvích i lidé, kteří dosáhli významného kariérního úspěchu.
Když štěstí odkládáme na později
Tenhle způsob uvažování je přitom v mnoha z nás hluboce zakořeněný. Od dětství slýcháme, že dobré známky, ocenění, úspěchy nebo kariérní postup jsou klíčem ke spokojenému životu. Není proto divu, že své štěstí často podmiňujeme budoucími výsledky.
Walkerová upozorňuje, že problémem nejsou samotné ambice. „Cíle a úspěchy nejsou špatné. Problém nastává ve chvíli, kdy na nich začneme stavět své štěstí a sebeúctu.“
Pokud si člověk neustále opakuje, že bude spokojený až po dosažení dalšího milníku, spojuje svůj pocit klidu s něčím, co existuje pouze v budoucnosti. Přítomný okamžik pak snadno ztrácí hodnotu.
Jak se vymanit z nekonečného kolotoče
Podle psychologů existují způsoby, jak tento způsob myšlení změnit.
1. Zaměřte se na pokrok, ne na dokonalost
Jedním z doporučení je pravidelné psaní deníku. Nemusí jít pouze o známý deník vděčnosti. Walkerová radí zaměřit se na otázku, na co jsme na sebe pyšní.
Místo hledání toho, co ještě chybí, si zkuste každý den odpovědět například na otázku: „Co se mi dnes povedlo, v čem jsem pokročil, i když to není ještě dokonalé?“
Podle odbornice může být právě toto vnitřní uznání stabilnějším zdrojem spokojenosti než neustálé honění dalších cílů.
2. Naučte se ocenit „mezichvíle“
Mnoho lidí vnímá období mezi dvěma velkými milníky jako jakýsi prázdný prostor. Přitom právě zde se odehrává většina života. „Váš život se odehrává právě teď, v těchto mezichvílích. Naplnění by nemělo být vyhrazeno pouze pro velké milníky,“ upozorňuje odbornice.
Místo čekání na další významný úspěch může být užitečné věnovat pozornost běžným okamžikům, vztahům, každodenním radostem nebo drobným úspěchům.
3. Pravidelně se ohlížejte zpět
Psychologové doporučují čas od času zastavit a uvědomit si, jakou cestu jsme už ušli. Často jsme natolik soustředění na další cíl, že zapomínáme ocenit vše, co jsme už zvládli. Přitom právě schopnost uznat vlastní pokrok může výrazně posílit pocit spokojenosti i motivaci do budoucna.