Článek
Paní Marii, učitelku dnešní Základní školy Masarykovy (dříve Leninovy) ve Valašském Meziříčí, a pana Josefa, řidiče ve zdejším podniku Osvětlovací sklo, svedla dohromady šťastná náhoda.
V roce 1965 paní Marie se svou třídou organizovala prázdninové stanování, když jedna z maminek přizvala ke stavbě tábořiště pana Josefa. A jak se říká, to už byla téměř ruka v rukávě. První rande na sebe nenechalo dlouho čekat a 6. srpna 1966 se do roka a do dne konala svatba.
Josef i Marie se narodili v roce 1942, jejich společný osud se ale začal psát až o 23 let později, kdy se jejich životní dráhy poprvé protnuly. Paní Marie žila prvních pět let života ve Valašském Meziříčí. Poté se však spolu s rodiči a dvěma sourozenci odstěhovala do Vyškova, kde její otec, učitel, dostal pracovní umístěnku. Zde navštěvovala základní školu a věnovala se baletu i hře na klavír. Rodinu to však táhlo zpět na Valašsko.
V roce 1956 se tak přestěhovali do Rožnova pod Radhoštěm a následně zpět do Valašského Meziříčí. Paní Marie následovala profesní dráhu svého otce a v tehdejším Gottwaldově (dnešním Zlíně) vystudovala na pedagogickém institutu učitelství se zaměřením na český jazyk a výtvarnou výchovu.
Po absolvování studií nastoupila na druhý stupeň Základní školy Leninovy ve Valašském Meziříčí, kde s výjimkou tříletého působení na pozici ředitelky místní základní umělecké školy vyučovala až do odchodu do zaslouženého důchodu.
Pan Josef Příleský se narodil ve Lhotě u Choryně. Dětství prožil se dvěma sourozenci v rodině kovozemědělce a musel se tak velmi brzy zapojit do péče o hospodářství. Po založení místního JZD byl určen jako nástupce svého otce, a proto nastoupil ke studiu na Zemědělské mistrovské škole ve Strážnici, kam dojížděl na svém milovaném pionýru. Navázat na práci v zemědělství mu však neumožnilo astma, a tak našel uplatnění jako řidič ve valašskomeziříčském podniku Osvětlovací sklo, kde jezdil po celý svůj aktivní pracovní život.
Právě zaměstnání se stalo pro oba osudným v tom nejlepším smyslu slova, jelikož jim umožnilo se potkat. Na prázdniny v roce 1965 tak nikdy nezapomenou. Stejně tak na srpen následujícího roku, kdy stvrdili svou lásku svatbou. Společně pak přivedli na svět dceru Radmilu, dočkali se vnoučat Kateřiny a Aleše a loni také první pravnučky Julinky.
V pátek 14. srpna 2026 se manželé Příleští sešli s rodinou na meziříčské radnici, aby v obřadní síni obnovili u příležitosti diamantové svatby svůj manželský slib. Při této příležitosti také prozradili svůj recept na šedesát let šťastného manželství. „Mlčet a neodmlouvat,“ řekl s úsměvem pan Josef a paní Marie ho doplnila: „Hlavně trpělivost a tolerance.“
