Nefungující vztahy nebo přejídání. I tak se projevuje hlad po mateřské lásce

Co jsme v dětství nedostali, se projevuje v našich dospělých vztazích. Maminka je naše první láska. Vždycky ji budeme chtít a potřebovat, ať nám je deset, třicet nebo šedesát let.

Psychoterapeutka a autorka tohoto pojmu i stejnojmenné knihy Kelly McDanielová jej definuje takto: „Hlad po mateřské lásce znamená, že doslova prahneme či bažíme po takových projevech lásky, jaké si spojujeme téměř výhradně s matkou. Tato spalující touha se dá zaměnit s romantickou láskou, ale přece jen je jiná. Je to bažení po péči, bezpečí a po někom, koho můžeme obdivovat.“

Má dvě podstaty

První je zamrzlý žal, což je smutek z toho, že nemáme přístup k mateřské lásce tak, jak potřebujeme. Zamrzne a uloží se v těle, protože jsme přišli o to, na co máme právo.

Druhou je stud. „U mnoha dcer už jen samotné zjištění, že se možná necítily milované svou matkou, spouští pocit studu. Říkají si: Co je se mnou špatně, ​​že mě nemohla milovat? Co je na mně tak zlého, že jsem ji kvůli tomu ztratila? Co jsem zkazila?“

Proč se netýká synů? „Hlad po mateřské lásce se formuje v období od narození do pěti let. Každé malé dítě potřebuje péči a ochranu. U synů se to ale postupně mění. Mohou hledat průvodce v někom jiném, zatímco dcery se dál soustředí na svou matku,“ vysvětluje McDanielová.

„Zjistila jsem, že muži o svých matkách mluví uctivě, s respektem, nebo o nich nemluví. Pokud mají to štěstí, že vytvoří vztah s pečující partnerkou, nepociťují hlad po mateřské lásce, protože se jim dostává péče. O ženy v primárních vztazích obecně pečováno není.“

Hlad po mateřské lásce se projevuje odlišně i v závislosti na tom, který aspekt vývojové potřeby ženě chybí. Některé dcery sice mohly s maminkou prožít příjemné láskyplné chvíle, ale ne vždy se cítily bezpečně nebo se nemohly spoléhat na její vedení, protože buď zemřela během jejich formativních let, nebo sama neměla šanci se rozvíjet, a proto ani svou dceru nedokázala vést k plnému rozvoji.

Kolem dvaceti a třiceti let

Mladší ženy, pokud jejich matka nezemřela mladá, nejsou většinou z mnoha důvodů připravené hluboce zkoumat vztah s matkou. Získávají zkušenosti, jako jsou svatba, porod nebo ztráta něčeho velmi významného, kdy matku znovu potřebují. „Pokud tam maminka pro ně není nebo nedokáže být, projeví se to později v životě.“

Kolem čtyřicítky či padesátky a později

Ve středním věku se často ženy začínají starat o své rodiče, role se prohazují, dcera by měla matce poskytovat podobnou lásku jako matka dceři v dětství a dospívání. Ženy, které zažívají hlad po mateřské lásce, s tím však mají problém. Cítí vinu a zášť vůči matce, o níž by se teď měly starat, protože se to očekává, jenže to tak necítí.

Jak by mohly matce dát něco, co od ní nikdy nedostaly? „Pokud se vám nedostalo odpovídající mateřské péče, máte-li to teď otočit, je to až fyzické utrpení. Můžete mít pocit, že vám nikdo nerozumí, cítit se jako nevděčná dcera. Nevíte, co s tím. K tomu se přidává únava a vyhoření. To všechno je v pořádku, nejste špatná,“ konejší odbornice.

Hlad po mateřské lásce může ovlivňovat vztahy s partnery, dětmi, přáteli, se zaměstnavateli, protože vztah s matkou je šablona pro všechny ostatní. „Týká se to poloviny z nás, pouze 50 % lidí zažívá bezpečné citové vazby,“ konstatuje McDanielová.

„První naší láskou je matka. Zamilujeme se už v děloze. Slyšíme její hlas, zvuk srdce, známe její vůni. Když přijdeme na svět, potřebujeme její blízkost. Podoba této blízkosti potom určuje naše citové vazby ve vztazích,“ uvádí.

Jsou úzkostné, vyhýbavé, chaotické nebo bezpečné a šťastné? Takové, jaké byly s naším primárním pečovatelem, tedy s matkou. Pokud zažijete romantický vztah s někým, kdo vás tak trochu dusil, byl úzkostlivější než vy, příště vás může zaujmout naopak někdo, kdo bude vyhýbavý.

Mnoho klientek po Kelly McDanielové chtělo, aby se zabývala problémy s jídlem. „Tak jsem pochopila, co je hlad po mateřské lásce, a slovo hlad jsem v tomto kontextu začala používat, protože hlad je biologický, musíme jíst. Potřeba lásky je biologická, musíme cítit spojení.“

Když se narodíte matce, která často není přítomná a pečují o vás střídavě jiní lidé, nebo se matka snaží, jak to jde, chová vás, kojí, krmí, ale není v pohodě a vy se necítíte dobře v jejím náručí, můžete si jednoho dne uvědomit, že je vám dobře s plným břichem. „Je to útěcha. Doslova to odnáší tu bolest.“

Antropoložka Helen Fisherová říká, že zamilovanost je dočasné šílenství. „Ze skenů mozku zjistila, že zamilovanost rozsvěcuje stejné části mozku jako kokain. Naše potřeba lásky je tak silná, že pokud není uspokojena zdravým způsobem, najdeme náhradu. Musíme. Náhradou, ke které máme nejsnadnější přístup, je právě jídlo, až potom práce, alkohol nebo kokain,“ vysvětluje McDanielová.

K jeho překonání je potřeba hodně času a něhy. „Začíná to pojmenováním. Pokud s vámi souzní ,hlad po mateřské lásce‘, uzdravování právě začíná. Teď potřebujete postupně doplnit všechno, co vám chybělo. Zajistěte si to, co potřebují kojenci – péči, ochranu a vedení,“ doporučuje psychoterapeutka.

Na závěr přidává trik, který pomáhá řešit problémy s jídlem: „Jídlo je jako láska, je vyživující. Ať už hladovíte nebo se přejídáte, uvědomte si, že zdravé stravování je formou péče o sebe, udržuje nás při životě. Krmila byste svou dceru tímto způsobem? Krmila byste ji tak, jak jíte vy?“