Článek
Pokud jste vyrůstali v tom, že „sebechvála smrdí“ a občas jste zaslechli rodiče s opovržením pronést „no jó, ten se má rád“, je ve vás možná zakořeněné přesvědčení, že mít se rád je něco špatného. Jenže mít se rád zdravě je naprosto v pořádku a pro dobře fungující vztahy je to doslova nezbytné.
Sebeláska je pro většinu z nás příliš silné slovo, přesný překlad anglického selflove. A tak, ačkoli víme, jak moc je pro nás prospěšná a důležitá, zdá se nám jako něco přehnaného.
Co když si spokojeně pomyslíte „mám se rád/a“? To už je lepší, přirozenější, přijatelnější, už se to dá. Znamená to, že jste se sebou v pohodě, přehnaně „se nežerete“, přijímáte se a máte se rádi takoví, jací jste, třebaže zároveň víte, že by se dalo leccos vylepšit.
Rozdíl mezi sebeláskou, sebeposedlostí a sobectvím
Nalezení křehké rovnováhy mezi sebeláskou, posedlostí sebou samým a sobectvím je nezbytné pro osobní růst, emoční odolnost a harmonické vztahy.
„Problém hnutí za sebeúctu je, že se měří tím, jak moc pozitivně lidé sami sebe vnímají. Pravdivým a přesným měřítkem je přitom to, jak vnímají negativní aspekty sebe sama,“ prohlašuje Mark Manson, autor knižního bestselleru Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le.