Článek
Můžete si říkat, že jste prostě jen nešťastně zamilovaní. Jenže se to vleče a zhoršuje. Myšlenky na ni nebo na něj neubývají. Jako byste byli v zajetí ženy či muže svých současných snů.
„Nedá se to jen tak vypnout zázračným tlačítkem. Jste vyčerpaní, nevyspalí, sužují vás vtíravé myšlenky a touha, kterou nelze naplnit. Tento duševní stav se nazývá limerence. Prožíváte skutečnou závislost na druhém člověku,“ vysvětluje neurovědec a odborník na limerenci Tom Bellamy.
Co je limerence
(též romantická posedlost, romantické poblouznění, slepá či nutkavá zamilovanost)
Limerence je stav extrémní, obsedantní zamilovanosti a psychické závislosti na jiné osobě.
Zamilovanost vs. limerence:
Zdravá zamilovanost je přirozený, reálný začátek vztahu, limerence je dlouhodobá obsedantní fixace na iluzi o druhém a vztahu s ním.
Láska vs. limerence:
Láska je klidný, skutečný, vzájemný vztah, zatímco limerence je pobláznění, jednostranná psychická závislost na silných emocích.
Přestat myslet na někoho, koho v životě nemůžete mít, je opravdu těžké. I kdyby se vás limerence přímo netýkala. Některé z jejích příznaků u sebe při krachu vztahu či pouhé naději na něj pozoruje prakticky každý.
Typické projevy limerence
- Neustálé přemýšlení o dané osobě.
- Romantické představy o společné budoucnosti.
- Střídání pocitů euforie a zoufalství podle chování druhého.
- Idealizace vybrané osoby, přehlížení varovných signálů a chyb.
- Snaha ji na sebe upozornit a být v její společnosti.
- Hledání skrytých významů v jejím chování.
- Fyzické projevy úzkosti: nespavost, nevolnost, bušení srdce, třes rukou.
Jak tedy dostat kohokoliv z hlavy?
Můžete si říkat: „Už na něho zapomeň. Už se na ni konečně vykašli.“ Jenže čím víc to chcete, tím hůř to jde. Úspěšná cesta z nekonečných myšlenkových smyček, které se vydávají za zamilovanost, spočívá v úplně jiném přístupu.
1. Pochopte, co se děje
Limerence začíná touhou. Potkáte někoho, kdo vás fascinuje, jeho přítomnost je opojná. Když o něm sníte, je vám krásně. Jeho blízkost je vzrušující.
„Nemůžete se odpoutat, protože myšlenky na ni nebo na něj uvádějí centra vzrušení, odměny a motivace v mozku do stavu přebuzení. Ta osoba je ve vašem životě hlavním zdrojem euforie. Mozek vás proto nutí ji neustále v myšlenkách vyhledávat,“ objasňuje Bellamy.
Pokud vaše touha nemůže být uspokojena, nezmizí, ale promění se v posedlost. Místo zdravé přitažlivosti vznikne závislost. Na vyvolené bytosti, ale ještě spíš na představě o ní.
„Neopětovaná limerence se stává toxickou ve chvíli, kdy se nedokážete citově vzdát naděje. Když si uvědomíte, že nemůžete přestat, ať chcete sebevíc, vynoří se strach, úzkost či stud. Stali jste se závislými a ztratili moc nad vlastními myšlenkami.“
2. Nebojujte
Snahu dostat někoho z hlavy nevnímejte jako boj. „Jde o vnitřní stav vyvolaný vašimi vlastními psychologickými potřebami a podvědomými touhami. Protože se limerence odehrává ve vaší hlavě, tím, že budete bojovat sami proti sobě, zotavení nedosáhnete,“ upozorňuje odborník.
Nejspíš už jste zjistili, že když se snažíte vtíravé myšlenky potlačit, cítíte se pak ještě hůř a ony se stejně znovu a znovu vracejí.
Přijměte je, zpracujte a následně si od nich vytvořte odstup. Když přijdou, budete je jen sledovat jako nezaujatý pozorovatel. Můžete si i říct: „Aha. Zase se mi sem vetřela myšlenka na ni/něj.“ A jak přišla, tak ji nechat pomyslně odplout.
Postupně tak oslabíte vliv nutkavých myšlenek na vaše mozková centra odměny a vzrušení. Bude jich ubývat, protože vám přestanou přinášet potěšení, takže ztratíte motivaci k jejich vytváření.
Jelikož je vyvolená osoba středobodem vašeho vesmíru, boj by navíc vyvolal odpor, proměnu romantické posedlosti v nenávist. A to rozhodně není vaším cílem.
ProŽeny.cz
3. Zapátrejte, proč právě ona nebo on
Neprožíváte jen běžnou nepříjemnost. Je to hluboký psychologický otřes a formativní zkušenost.
„Jednou z možností, jak z krize vytěžit něco užitečného, je využít ji k lepšímu pochopení sebe sama. Místo přesvědčení ,musím ji/ho mít’ se ptejte ,co pro mě tato osoba znamená?’“ doporučuje neurovědec.
Snažte se přijít na to, proč právě ona? Co je na ní tak úžasného, že vás to tolik pobláznilo? Co vám v životě chybělo? Co vám měla v životě doplnit? Měla vám být oporou, nebo zajistit únik z reality?