Hlavní obsah

Blízcí jen naoko: Jak sociální sítě mění náš pohled na vztahy

3:13
3:13

Poslechněte si tento článek

Na sociálních sítích sdílíme radost, bolest i každodenní drobnosti. Ale zatímco dříve jsme přátele potkávali na ulici nebo v kavárně, dnes je vídáme spíš ve feedu – tedy v hlavním přehledu příspěvků, který nám sociální sítě zobrazují. Změnilo se tím něco zásadního? Výzkumy naznačují, že ano – a ne vždy v náš prospěch. Virtuální empatie je sice snadná, ale občas zůstává jen na obrazovce. A kdo lajkuje méně, může z online přátelství beze stopy zmizet.

Foto: Profimedia.cz

Na sociálních sítích vám mohou zmizet z očí i skutečně blízcí lidé (ilustrační foto).

Článek

Sociální sítě jako Facebook nebo Instagram mění to, jak přemýšlíme o vztazích. Podle studie publikované v Journal of Social and Personal Relationships se lidé cítí více propojeni s těmi, kteří jejich příspěvky komentují nebo pravidelně reagují. Zároveň se ale více izolují od těch, kteří zůstávají „neviditelní“.

To, koho nám algoritmus ukáže nebo skryje, tak ovlivňuje nejen dosah, ale i vztah. Studie také upozorňuje, že kvalita vnímaného vztahu na sociálních sítích úzce souvisí s recipročním chováním. Tedy čím více interakcí poskytujeme, tím více jich očekáváme zpět. Pokud se nedostaví, vzniká pocit nerovnováhy, který může oslabit i vztahy mimo online prostředí.

Sdílení bolesti i úspěchu

Na sítích máme prostor ventilovat smutek, frustraci i radost – a doufat v reakci. Ale i empatie online má své limity. Výzkum z Computers in Human Behavior ukazuje, že přátelé častěji reagují na pozitivní příspěvky než na negativní. To může vést k dojmu, že sdílení bolesti „nefunguje“, zatímco úspěch sklízí odměnu v podobě srdíček.

Výzkumníci zároveň zjistili, že typ reakce závisí i na obsahu sdělení. Pozitivní posty podporují udržování kontaktu, zatímco opakované negativní příspěvky mohou přátele zatěžovat a vést k ústupu z interakcí. To vytváří zkreslený dojem, že projev emocí je vítaný jen tehdy, když je „hezký“.

Když přátelství mizí z dohledu

Jedním z paradoxů sociálních sítí je, že i skutečně blízcí lidé nám mohou zcela zmizet z očí. Ne proto, že by odešli, ale protože algoritmus rozhodl, že se nevidíme dost často. S tím souvisí i fenomén „context collapse“, kdy se naše osobní, pracovní i přátelské vztahy smíchají do jednoho „publika“, což mění způsob, jak se prezentujeme.

Tento jev nutí uživatele hlídat si, co a jak říkají, aby nikoho z přátel, kolegů nebo rodiny nevystavili nepříjemnosti. To často vede k povrchnějšímu sdílení a menší otevřenosti. Z výzkumu vyplývá, že právě to může oslabit autenticitu vztahů, protože lidé ztrácejí odvahu být zranitelní i před blízkými.

Vlastní zkušenost má i čtenářka Tereza. „Měla jsem pocit, že se mi kamarádka vyhýbá. Nepsala, nereagovala, neviděla jsem od ní nic celé měsíce. Pak jsme se náhodně potkaly a ukázalo se, že mě algoritmus „odsunul“. Neviděla moje příspěvky, já její. Obě jsme si myslely, že ta druhá se vzdálila,“ vypráví.

Anketa

Ovlivnily vaše vztahy sociální sítě?
Ano, odcizili jsme se kvůli neaktivitě.
15,5 %
Ano, sblížili jsme se.
1 %
Ne, sociální sítě naše vztahy nijak nezměnily.
5,7 %
Vztahy si udržuji mimo sítě.
77,8 %
Celkem hlasovalo 193 čtenářů.

Pokud vám na lidech záleží, pak nestačí být jen online. Je důležité o vztahy pečovat i mimo virtuální svět.

Sociální sítě nejsou špatné. Ale nejsou ani neutrální. Mění to, jak vnímáme vztahy, co považujeme za blízkost i jak reagujeme na emoce druhých. Pokud nám na někom záleží, je dobré to dát vědět i jinak než lajkem. A když máme pocit, že nám někdo ze života mizí, možná je čas se s ním sejít – offline.

Výběr článků

Načítám