Sedáte si ve vlacích a MHD? Rozmach svrabu vás to možná odnaučí

Svrab je velmi infekční, svědící kožní onemocnění. Způsobuje ho droboučký roztoč, který se jmenuje zákožka svrabová a ke své existenci potřebuje lidskou kůži.

Onemocnění je přenosné pouze z člověka na člověka, nikdy se nenakazíme od zvířete ani jím nemůžeme nakazit naše zvíře.

Naprosto zásadním příznakem je svědění. To svědění je opravdu ukrutné, přes den se dá vydržet, ale v noci, při zahřátí lůžka, to svědí tak, že se pacienti budí a nenechá je to vůbec spát.

Úplně typickými, učebnicovými lokalitami jsou místečka, kde je jemná kůže, kterou zákožka vyhledává - takže mezi prsty na rukou, volární strany zápěstí (dlaňové strany - pozn. red.), podpaží, meziprstí na nohou, genitál, okolí pupku a okolí bradavek. U dospělých, zdravých jedinců se vyhýbá hlavě a krku.

Malé děti mohou být osypané celé, včetně dlaní a plosek, což u dospělých neuvidíme.

Přenáší se přímým nebo nepřímým kontaktem. Přímý kontakt je nejběžnější v rodině a mezi lidmi žijícími ve skupinách (např. vysokoškolské koleje, internáty, domovy pro seniory - pozn. red.), ten kontakt musí být úzký a intenzivní. Třeba dlouhé držení za ruku - běžné podání ruky je na přenos krátké –, objímání, sexuální kontakt nebo společné lůžko. Při nepřímém kontaktu se nakazíme kontaminovanými předměty denní potřeby, tzn. lůžkovinami, ručníky, oděvy nebo z čalouněného nábytku kontaminovaného parazitem.

Udává se 2-3 dny, ještě k tomu potřebuje vlhké prostředí.

Určitě ne, protože zákožka je miniaturní tvoreček, menší než půl milimetru, takže ho určitě neuvidíme.

Pokud se jedná o lůžkoviny, ty stačí vyprat při teplotě aspoň 60 °C, potom je ještě lepší je šoupnout do sušičky a ve finále vyžehlit - takto si můžeme být jistí. Deky a přikrývky je vhodné nejlépe zabalit do igelitového pytle, týden je nechat někde na slunci nebo naopak v mrazu, ten zákožka také nesnáší.

Na nábytek optimálně fungují parní čističe. Pak je ale důležité vyčistit i filtry, rozebrat vysavač a vymýt ho, ve vlhku by se tam zákožce mohlo dařit. A nezapomenout ani na věci, které jsme používali, třeba řidiči by měli také vydezinfikovat čalounění auta, vyčistit opět parním čističem, eventuálně běžnými čisticími prostředky, které vám prodají v lékárně na likvidaci roztočů.

Samozřejmě dá, čalounění je nebezpečné. Cestující kolikrát cestují v létě „polonazí“, takže zákožka se může lehce do čalounění dostat. Po nich nastoupí někdo další, třeba v minisukni, je naboso na sedačce a zákožka se vrhne s nadšením na nového hostitele. Ale není to zas tak běžné, já jsem se s tím nesetkala, ale v literatuře se to popisuje.

Vyloučené to úplně není, ale je to málo pravděpodobné.

S tím jsem se nesetkala, ledaže by si pacientka půjčila cizí ručník, prostěradlo nebo župan.

To bych řekla, že je jedno z nejrizikovějších prostředí. Nejsme si jisti, jak jsou v leckterých ubytovacích zařízeních čištěny ložní pokrývky, jestli jsou skutečně vyvařovány, nejsme si jisti, jak se pracuje s ručníky. A čalounění se určitě po každém návštěvníkovi nečistí, takže s rostoucím turismem nám skutečně přibývá i svrabu.

Aby necestovali do levnějších hostelů, i když je pravda, že svrab se dá přivézt i z luxusních hotelů, aby dbali na hygienu, aby necestovali nalehko, měli svoje ručníky. A po návratu domů se sledovali.

Má inkubační dobu 2-6 týdnů, takže pokud se po návratu z dovolené začne rodina v noci škrábat, tak je to jasné, rovnou by měla běžet k lékaři.

Tam je největší riziko vyměňování si oděvů, to frčí zejména na středních školách, mít každý den jinou mikinu od kamaráda. Ve školkách, tam je rizikové spíše spaní v postýlkách, ze kterých si děti přelézají, i když ještě nikdo neví, že jsou nakažené, ale už jsou infekční. Pohybují se také na koberečcích, i tam to riziko je. Ale není tak velké jako u turistů.

Nepůjčovat si cizí oděvy, nepůjčovat si ručníky, mít své ložní prádlo, své přezůvky, to je základ i v prevenci jiných infekčních kožních onemocnění. Věnovat také pozornost tomu, kde se na dovolené ubytováváme. V hromadných dopravních prostředcích bych doporučovala nosit dlouhé nohavice a dlouhé sukně, nesedat si holou kůží přímo na sedačku. Ale i když budete důsledně dbát na hygienu, tak se svrabu prostě nutně nevyhnete, není to záležitost lidí, kteří nedbají na osobní hygienu.

Určitě nespoléhat na to, že svrab vyléčíte sami. Svrab se nedá vydrhnout ani zlikvidovat mýdlem. Je potřeba dorazit buď k praktickému lékaři, nebo na dermatologii.

U lékaře dostanete mast. V Česku existují dva preparáty, pětiprocentní permethrin, který se aplikuje jedenkrát denně na 8 hodin, je nutné si také ostříhat pořádně nehty, za nehty se totiž při škrábání dostávají zákožky. A pokud si myjete ruce, pak se musíte znovu namazat, aby bylo pokryto skutečně každé místečko, což je náročné. Dalším přípravkem je síra, která se musí aplikovat tři dny po sobě a moc nevoní. Na závěr kúry je nutné ze sebe svléct veškeré oblečení, vyvařit ho a obléknout se do čistého.

Ne, je nutné léčit všechny úzké kontakty a celou rodinu, a to ve stejnou dobu. Mast dostanou všichni, i když jsou bezpříznakoví.

V případě permethrinu teoreticky zabijeme zákožku za 24 hodin, ale svědění může přetrvávat i měsíce, není to znovunákaza, ale alergická reakce na parazita a jeho produkty. Pacienti často chodí s tím, že jsou stále nakažení, a chtějí se dál léčit, ale už jsou vyléčení.

Ano, je, ale není k tomu důvod.