Hlavní obsah

Sama na dítě s autismem. Systém si vás přehazuje jako horký brambor, říká bývalá modelka

Karlovy Vary

Úspěšná modelingová kariéra, cestování, několik let v Itálii… Pro mnohé vedla Anna Kalina pohádkový život, po narození syna se jí ale svět obrátil vzhůru nohama. Malý Theo má totiž poruchu autistického spektra a vyžaduje nepřetržitou péči. Na jeho výchovu přitom zůstala sama.

Foto: Alžběta Jungrová, Novinky

Anna Kalina se synem Theem

Stručně
Souhrn je vygenerován pomocí umělé inteligence.
  • Cesta k diagnóze autismu byla pro Annu Kalinu složitá, provázená dlouhými čekacími lhůtami.
  • Péče o syna s autismem je pro Annu finančně i časově náročná, ale horší je, že musí čelit i nepochopení okolí.
  • Právě proto se chce věnovat osvětě. Chce ukázat, že rodičům autistů nechybí jen peníze nebo služby, ale i obyčejné porozumění.
Článek

Anna Kalina se modelingu věnovala od svých patnácti let. Po vítězství v soutěži Elite Model Look v roce 2008 začala intenzivně cestovat a v osmnácti letech se přestěhovala do Milána, kde strávila tři roky. „Tehdy jsem měla pocit, že mě čeká hezký, skoro pohádkový život. Jenže realita bývá jiná,“ vzpomíná.

Postupem času a po návratu do Česka vyměnila kariéru modelky za práci v korporátu v Praze. Chtěla založit rodinu a od těhotenství si slibovala nový začátek.

Takový zlom si ale nepředstavovala. Partner ji totiž opustil už během doby, kdy byla v jiném stavu. „Do toho začal covid a já si uvědomila, že na dítě nejspíš zůstanu sama,“ říká.

V Praze už v té době neměla pevné zázemí, rozhodla se tedy vrátit ke svým rodičům do Chodova u Karlových Varů.

Od porodu určité komplikace očekávala, syn měl přijít na svět koncem pánevním, hned po něm se ale dostavil daleko větší šok. Lékaři Theovi diagnostikovali vrozenou vývojovou vadu zvanou hypospadie, kdy močová trubice ústí na spodní straně penisu, nikoli v jeho špičce. Bylo jasné, že ho čeká operace. „Do toho přišla koronavirová epidemie, v nemocnici jsem byla přes Vánoce úplně sama a rodina mě mohla vidět jen přes okno. To bylo psychicky strašně těžké,“ posteskne si Anna.

Dlouhá cesta k diagnóze

Vývoj syna se zpočátku nezdál nijak zásadně odlišný od toho, jak se chovají jiné děti jeho věku. „Měl koliky, špatně spal, ale to samo o sobě ještě nic neznamená. Uměl říct máma, bába, reagoval,“ popisuje Anna. Změna přišla kolem jednoho roku. „Přestal používat slova a ukazovat na věci, nehrál si běžným způsobem a jiné byly i jeho reakce,“ dodává.

Od podezření na autismus k samotné diagnóze ale vedla ještě složitá cesta. Screening sice dopadl špatně už u praktické lékařky, tím ale celý kolotoč teprve začal. Anna obvolávala psychiatry, neurology i specializovaná centra. „Hledáte odborníky, čekáte na termíny, platíte vyšetření, všechno si organizujete, jen abyste získali diagnózu a mohli se někam posunout. Často máte pocit, že si vás systém jen přehazuje jako horký brambor,“ říká.

Výběr článků

Načítám