Článek
Projekt začal nenápadně v roce 2016 jako sportovní workshop vedený Centrem pro léčbu závislostí. Zhruba padesát vězňů tehdy poprvé vzalo do ruky šišatý míč, aby si alespoň na chvíli ulevili od tíhy života za zdmi přeplněné věznice. Postupně se však z obyčejného kroužku stal regulérní klub, který byl letos v lednu oficiálně registrován.
Dnes tým trénuje v režimu připomínajícím profesionální soutěž: tři dny na hřišti, dva dny v posilovně a o víkendech zápasy.
„Hrát tento sport je tady extrémně obtížné. Lidé špatně spí, špatně jedí, a přesto mají fyzickou i mentální sílu překonat překážky, které ragby přináší,“ řekl pro agenturu AP trenér Leopoldo Cerda, učitel a dobrovolník, který stojí u projektu od jeho počátků. Věznici vzdálenou zhruba 120 km od hlavního města Santiaga navštěvuje za účelem trénování společně se svým asistentem třikrát týdně.
Podmínky ve věznici přitom nejsou jednoduché. Ve Valparaísu je 3351 vězňů v prostoru určeném pro 1919 osob, zařízení tak funguje téměř na dvojnásobek kapacity. Přelidnění s sebou přináší špatnou hygienu, zdravotní problémy i vysokou míru násilí.
„Násilí je tu všudypřítomné. Když do vás někdo strká, máte tendenci reagovat ještě větší agresí. Postupně se ale učíte konfliktům vyhýbat, abyste znovu neprožívali vztek a neskončili tím, že někoho udeříte. To jsem se hodně naučil právě díky ragby,“ popisuje dvaačtyřicetiletý vězeň Jorge Henríquez.
Právě disciplína, týmová spolupráce a respekt jsou hodnoty, na nichž projekt stojí. Aby se vězeň mohl stát členem Unión Libertad, musí mít dobré chování a být schopen pracovat v týmu. Klub se tak stal motivací i pro další odsouzené.
Ragby mu zachránilo život
Klíčovou postavou projektu je také Guillermo Velásquez. Před deseti lety patřil mezi první účastníky workshopu. Po krátkém období na svobodě se však kvůli špatným rozhodnutím v roce 2019 do vězení vrátil. Právě tehdy začal přemýšlet o založení skutečného ragbyového týmu.
Sen se naplnil v roce 2022, kdy se mu spolu s několika dalšími vězni podařilo získat povolení k využívání vězeňské tělocvičny. Z prvních jednoduchých tréninků se postupně stala regulérní příprava, hráči získali vlastní hřiště a projekt si získal důvěru dozorců i podporu dobrovolníků.
Hlavním cílem je pomoci vězňům k návratu do společnosti.
Velásquez, který věznici opustil před sedmi měsíci, říká, že mu ragby zachránilo život. „Cílem projektu je plná reintegrace bývalého vězně do společnosti. A cesta vede skrze sport, konkrétně ragby, kvůli hodnotám, které tento sport ztělesňuje,“ vysvětluje.
Unión Libertad na sebe výrazně upozornil v roce 2024, kdy se hráči poprvé dostali mimo zdi věznice a nastoupili proti chilské reprezentaci Los Cóndores – týmu, který se připravuje na mistrovství světa v roce 2027 v Austrálii. Zápas, odehraný v jiné věznici na severu Santiaga, se stal zlomovým momentem. Projekt získal větší publicitu i nové podporovatele.
Organizace nabízí i terapie a další služby
Na hřišti však práce nekončí. V listopadu vznikla nadace Fundación Libertad, kterou založili bývalí vězni, pedagogové, psychologové a trenéři. Organizace pomáhá propuštěným mužům nejen prostřednictvím ragby, ale také terapiemi, odborným vzděláváním a spoluprací s potenciálními zaměstnavateli.
Reintegrace do společnosti ale zůstává složitá. „Nezáleží to jen na vůli jednotlivce, ale i na prostředí venku. Mnozí z těchto mužů chtějí změnu, ale narážejí na zavřené dveře. Společnost se musí postavit předsudkům,“ upozorňuje trenér Cerda.
Díky nadaci však mohou bývalí vězni pokračovat v intenzivním tréninku i po propuštění. Už netrénují na malém prašném hřišti pod dohledem strážních věží, ale na rozlehlých travnatých plochách Valparaísa. Nehrají za mřížemi, nýbrž v týmu „All Free“ – větvi Unión Libertad určené pro ty, kteří se snaží začít znovu.
