Článek
Molineaux, osobní trenér a bývalý boxer, se k běhání dostal poté, co se v roce 2020 zotavoval z operace kýly. S ohledem na rekonvalescenci se tehdy musel vzdát výbušnějších aktivit, jako byl právě jeho oblíbený box.
„Trvalo mi dva roky, než jsem se po operaci dal dohromady. Začal jsem běhat, protože nic jiného jsem dělat nemohl,“ svěřil se Angličan agentuře AP. „Zpočátku jsem měl problém dokončit jediný půlmaraton a regeneroval jsem čtyři dny. Dnes už je to pro mě rutina.“
Předchozího rekordu Molineaux dosáhl v letech 2022–2023, kdy za rok dokončil 282 půlmaratonů. Ten však následně výrazně vylepšil.
Běhá zásadně s prázdným žaludkem
Svůj úspěch připisuje nejen tvrdému tréninku, ale také specifickému režimu. Běhá zásadně na lačný žaludek a během dne téměř nejí. „Ráno si dám banán, někdy ani to ne, a běžím. Pořádně začínám jíst až večer, většinou maso nebo ryby. Běhat s plným žaludkem mi nesedí,“ vysvětluje.
Překonání rekordu si vyžádalo i pečlivou přípravu, přičemž každý týden si rozvrhl na 13 půlmaratonů – tři v pondělí a ve středu, dva v úterý a ve čtvrtek a po jednom běhu v pátek, sobotu a neděli. Přestože se často cítil unavený, nevzdal to. „Jsou dny, kdy se vám nechce, ale musíte. To je ta nejtěžší část,“ přiznal.
Běhání se pro Edwarda Molineauxe stalo vášní.
Extrémní výkon se pochopitelně neobešel bez obtíží – kromě neustálé únavy měl spoustu puchýřů, ale i příznaky tzv. zákopové nohy (dochází k poškození cév, nervů a kůže, často s otoky, ztrátou citlivosti, bolestí a hnisáním). Navzdory tomu už ovšem plánuje další výzvu – během 24 hodin chce uběhnout 100 mil (160 kilometrů).
