Pilotka a spisovatelka Anne Lindberghová zažila slávu i pád. Její život poznamenal únos a smrt syna

Američan Charles Lindbergh ohromil svět v roce 1927 sólovým transatlantickým letem bez mezipřistání. Dwight Morrow, jeho finanční poradce, ho téhož roku pozval na vánoční svátky do Mexika, kde v té době působil jako velvyslanec. Charles se mu odvděčil letem, na který vzal celou rodinu, včetně Dwightovy dcery Anne.

„Byl to úplný a intenzivní zážitek. Nebudu šťastná, dokud se to nestane znovu,“ poznamenala si tehdy devatenáctiletá dívka. Zamilovala se na první pohled. Do létání i do pohledného pilota.

První rande proběhlo – jak jinak – v letadle. Zasnoubili se v listopadu 1928, a ačkoliv se sňatkem Anne rychle souhlasila, brzy se začaly vkrádat pochybnosti. Jenže bylo možné odmítnout muže, na jehož počest se konala přehlídka na Páté Avenue v New Yorku? Anne své přítelkyni napsala až věštecká slova: „Nepřej mi štěstí… Přej mi odvahu, sílu a smysl pro humor – budu to všechno potřebovat.“

První, s čím se musela vyrovnat, byla pozornost médií. Lindbergh byl celebrita, v té době byla slavnější snad už jen rodina Kennedyů. Snoubenci se proto rozhodli držet rozhodnutí o sňatku v tajnosti. Vzali se v květnu 1929 v úzkém rodinném kruhu. Novináři vystopovali novomanžele až na moři, kde na plachetnici trávili líbánky.

Charles naučil Annu létat, díky čemuž se stala první Američankou s oprávněním k pilotování bezmotorových letounů. Svůj první sólový přelet podnikla 3. srpna 1929. Zpočátku ale fungovala hlavně jako Charlesova kopilotka, navigátorka a radistka. V roce 1931 ho doprovázela na průzkumném letu přes Kanadu a Aljašku až do Japonska a Číny, při kterém hledali potenciální trasy pro budoucí komerční lety. Tehdy již měli ročního syna Charlieho. I jeho narození se stalo hlavní zprávou na titulních stranách deníků po celém světě a také let noviny komentovaly prakticky denně. Anne o tomto dobrodružství napsala knihu Na sever k Orientu (1935). První vydání se vyprodalo během pár dnů.

Sláva však měla tragické důsledky. Dvacetiměsíční Charlie byl 1. března 1932 unesen z domova, a to přímo z postýlky. V tomto nejtemnějším roce hospodářské krize se únosy staly obchodem, jemuž bohatí a slavní čelili často. V případu se angažovalo mnoho agentur, rodiče zaplatili výkupné. Po deseti dnech hledání však bylo Charlieho tělíčko objeveno v mělkém hrobě jen pár kilometrů od domu.

V tomto „zločinu století“ neexistovaly žádné hranice. Jeden fotograf pronikl do márnice a už o pár dní později snímky mrtvého dítěte kolovaly po newyorských ulicích a barech. Intenzivní publicita a soudní proces s únoscem zasáhly manžele natolik, že se rozhodli vyhledat útočiště v Evropě. Z traumatu se však Anne nevzpamatovala. „Už nikdy nebudu v nic věřit,“ uvedla ve svém deníku.

Rok po vraždě syna začal Charles plánovat další cestu. Rozhodl se prozkoumat potenciální transatlantické komerční letecké trasy a základny mezi Severní Amerikou a Evropou. Anne se na průzkum vydala také. Cestu v jednomotorovém letadle zahájili 9. července 1933, skončili o více než pět měsíců později. Manželé uletěli bezmála 50 tisíc kilometrů, překonali severní a jižní část Atlantiku a čtyři kontinenty.