Článek
Ještě není ani poledne a my sedíme v kavárně. Neměla byste být ve škole?
Vlastně ano, jsem teď trochu za školou. (směje se) Chodím na jazykovku, vybrala jsem si pomaturitní studium angličtiny. Po skončení střední školy jsem si chtěla dopřát takový přechodový rok, oddechnout si, ujasnit si, co dál, a přitom se učit něco užitečného. Prožívám volnější, ale ne úplně prázdné období. Dneska jsem školu vynechala, cítila jsem, že začínám být vyčerpaná. Když je toho moc, dám si klidně pauzu. Někdy je to tak lepší, odpočatá toho nakonec zvládnu víc.
Cítíte, že vaše generace má k odpočinku jiný vztah než ta předchozí?
Myslím, že ano. Naše generace není líná, jen umíme víc poslouchat sami sebe, odpočívat. Dbáme na duševní hygienu. Dřív se jelo pořád dál, i když člověk už nemohl. Moji rodiče to tak měli taky. My si víc uvědomujeme, že když si nevezmeme volno včas, tělo nebo hlava si ho vezmou samy.
Nechci vyhořet ve dvaceti, i proto jsem teď v jazykovce, na vysokou jsem zatím nechtěla.
Baví vás to?
Strašně! Učí nás rodilí mluvčí, jsou moc milí, v hodinách se mluví jenom anglicky, takže nás to nutí přemýšlet v jiném jazyce. A hlavně je tam hrozně fajn atmosféra, žádný stres. Spíš se hrají hry, hodně se mluví, smějeme se. Je to úplně jiný, zábavnější typ školy. Za rok se snad v angličtině posunu a pak bych šla ráda na DAMU studovat herectví.
Ve filmu Na druhé straně léta, který v září vstoupil do kin, hrajete jednu z hlavních rolí. Jak jste se k ní dostala?
Byla to docela dlouhá cesta. Na casting jsem šla, když mi bylo čtrnáct, měl asi šest kol. Nakonec jsme se s holkami, které ve filmu hrají se mnou, dozvěděly, že jsme vybrané, ale k natáčení došlo až za rok a půl. Mezitím jsme se scházely, četl se scénář, zkoušely se scény, upravovaly texty, aby nám přirozeně sedly. To období nás sblížilo tak, že jsme se do natáčení pustily jako parta kamarádek. Vojta (režisér Vojtěch Strakatý - pozn. red.) i celý štáb nám hrozně moc pomáhali. Byla to moje první filmová zkušenost, takže jsem vůbec netušila, do čeho jdu.