Článek
„Začal jsem letos v březnu. Nejprve jsem sbíral odpadky, opravoval i dlažbu a postupně jsem z chodníků a různých zanedbaných zákoutí začal odstraňovat plevel,“ řekl Novinkám mladík.
Vše, co dosud udělal, má zdokumentováno na fotografiích a videích. Sdílí to také na sociálních sítích. Reakce má pozitivní, nebo žádné. „Lidé se diví, když mě vidí klečet na kolenou s nožem v ruce nebo při pletí či se smetákem při úklidu. Hlavně ti starší. Mladí prakticky nereagují. Jdou jen tak kolem a nic,“ pověděl Zdeněk Mikulík.
Doufá však, že hlavně mladou generaci probudí k občanské aktivitě. „Chtěl bych dosáhnout toho, aby lidé nebyli lhostejní ke svému okolí. Aby jen neremcali, nestěžovali si, když něco chtějí změnit. Zkrátka, aby nebyli líní, vzali si rukavice, nožík a také vyškubali nějaký plevel. Naříkat, že je něco špatně, a zároveň zdůrazňovat, že má práce to není, to je přece špatně,“ vysvětlil.
Následovníky však zatím prakticky nemá. „Jen v Temenici, jiné místní části Šumperka, prý občas něco podobného dělají nějací studenti. V kontaktu ale nejsme. Sám jsem zatím nenašel odvahu někoho oslovit. Pořád si říkám, že lidé sledují sociální sítě a chytí se sami. Že je motivuji. Všiml jsem si, že mě občas někdo tajně natáčel,“ konstatoval.
Zdeněk Mikulík při práci v Čajkovského ulici
Ve svém snažení bude pokračovat, dokud ho bude bavit. „Jsem prostě takový, že když někde spatřím nepořádek, nedá mi to. Vezmu třeba kapesník a špínu odstraním. Často slyším okolo sebe hlasy, že tato moje činnost je zbytečná, k ničemu. Mě však neskutečně nabíjí. Těší mě, když jdu kolem a vidím, co jsem zvelebil,“ zdůraznil.
Tuna odpadu
Co všechno dal do pořádku a kolik odpadu celkem už nashromáždil, těžko odhaduje. „Čtyři ulice mám kompletně celé za sebou. Sídliště je velké. A množství odpadu? Když jsem se bavil s chlapy z městských technických služeb, říkali, že po mně odvezli už minimálně tunu. Není to však oficiální číslo,“ prohlásil.
Co z ulic kromě plevele odstraňuje, je různorodé. „Jsou to často flašky, nejrůznější kovy. Všechno třídím. Našel jsem už ale i injekční stříkačky, prezervativy, uklízel jsem i výkaly po bezdomovcích. Někdy je to holt humus, ale neodradilo mě to. Dal jsem si tehdy na pusu šátek a nějak jsem to přežil,“ vykládal se smíchem.
Svoji netradiční zálibu považuje za jakýsi startovací bod. Získané zkušenosti by chtěl využít v budoucím zaměstnání.
„Momentálně se tomu věnuji dopoledne, denně dvě až tři hodiny. Ne však každý den, někdy udělám jen malinký kousek, někdy nic. Podle času a chuti. Studuji dálkově veřejnou správu na České zemědělské univerzitě v Praze a přivydělávám si úklidem v soukromé základní škole pro děti s poruchami učení. Láká mě práce na radnici v oblasti životního prostředí. Pokud bych tam někdy pracoval, třeba své poznatky v praxi uplatním,“ dodal Mikulík.
.