Hlavní obsah

Michaela Nosková: Řeším akutní krize, kdy mají lidé pocit, že je systém přehlíží

Jako zpěvačka se proslavila účastí v soutěži Česko hledá SuperStar v roce 2004. Naplno se věnovala převážně muzikálům. Před pár lety se stala obětí domácího násilí, což jí obrátilo život vzhůru nohama. I proto se letos v květnu po hlavě vrhla do zcela jiné životní role. Stala se ombudsmankou ministerstva práce a sociálních věcí a rozhodla se bojovat za spravedlnost.

Foto: Petr Horník, Novinky

Zpěvačka a ombudsmanka ministerstva práce a sociálních věcí Michaela Nosková

Článek

Jak se to stane, že je ze zpěvačky náhle ombudsmanka?

Odmalička mám v sobě potřebu bojovat za slabší a za spravedlnost. Jenže jsem zpívala a nebyl pro to prostor. Když jsem pak dostala nabídku z ministerstva práce a sociálních věcí, neváhala jsem ani vteřinu. Sama jsem si vyzkoušela, jaké to je, když vás systém nechá na holičkách, a to mě vyhnalo k boji za jeho zlepšení.

Moje role je tu pro lidi v akutních krizích, kteří mají pocit, že je systém přehlíží nebo že s nimi úředníci nejednají správně. Snažím se nebýt odosobněným úředníkem, který jen posílá zamítavé dopisy. Jsou případy, kdy se lidé najednou ocitnou bez peněz nebo přídavků, a já se snažím být k nim empatická a tyto situace rychle řešit.

Jakých podnětů dostáváte nejvíc?

Momentálně je nejaktuálnější téma takzvané superdávky. Na základě toho, co mi lidé píšou, už teď měníme pravidla, aby se ty peníze k těm, co je skutečně potřebují, dostaly dřív a snáz. Pak samozřejmě OSPOD (orgán sociálně-právní ochrany dětí). To je velká kapitola. Lidé se na mě obracejí, protože vědí, že se za ně nebojím postavit. OSPOD nespadá přímo pod ministerstvo, ale pod kraje, takže je to občas boj. Ale když vidím, že někdo pravidla vyloženě ohýbá a dělá chyby, tak do toho vlítneme.

Fyzicky na mě poprvé zaútočil, když jsem se mu konečně postavila. Pak už to šlo ráz naráz

Jsou za vámi vidět už nějaké výsledky?

Už se nám podařilo dosáhnout okamžitého navrácení dětí do péče rodiče v případech, kdy úřad jasně přesáhl své pravomoci. Tyto úspěchy, kdy vidíte reálný dopad své práce na osud rodiny, mě u srdce hřejí nejvíc. Často také řeším případy týraných žen, u nichž instituce nereflektují jejich postavení oběti. Loni jsem se stala ambasadorkou Charty proti domácímu násilí a snažím se těmto ženám pomáhat. A když na to ze své pozice nedosáhnu, posílám oběti do centra Rosa, kde se o ně postarají. Čím víc zabředávám do této tematiky, tím víc mě děsí, jak je chování manipulátora až strašidelně stejné.

Foto: Foto archiv Divadla Broadway

Zpěvačka účinkuje v Divadle Broadway v muzikálu Tři mušketýři.

Dá se vůbec na začátku vztahu poznat, že váš vyvolený muž bude násilník?

Vlastně vůbec ne. Na začátku je to ten nejúžasnější princ na bílém koni. Zdatný manipulátor je totiž hrozně dobrý v tom, že vám dává přesně to, co chcete. Dokonale si vás načte. A pak se to začne lámat. Začne vám tvrdit: „Já se k tobě nemůžu chovat hezky, protože ty děláš tohle a tamto.“ Postupně mu ustupujete, abyste tu lásku získala zpátky, a on si vás tím omotává kolem prstu.

U vás to došlo až k úplné izolaci a kamerám v domě…

Přesně tak. Po porodu Jasněnky už to byl totální extrém. Měla jsem doma kamery a on mě nepřetržitě sledoval. Musela jsem poslouchat nesmyslné příkazy. Starší dcera Eliška se nesměla ani dotknout své malé sestřičky. Byla jsem úplně odříznutá od přátel i rodiny. Fyzicky na mě poprvé zaútočil, až když jsem se mu konečně postavila. Pak už to šlo ráz naráz.

Výběr článků

Načítám