Lilia Khousnoutdinova: Vzdělání je moje velká vášeň, která mě v životě posouvá

Okamžik narození považuji za velké téma. Věnujeme se mu i v našem Nadačním fondu Propolis 33. Doprovázela jsem ženy k porodům jako dula a dodnes vedu předporodní přípravu. Studovala jsem u známé lektorky v oblasti porodu Janet Balaskasové i předního francouzského porodníka Michela Odenta.

Nejen péče přímo u porodu je podle mě klíčová. Za zlomovou považuji v poslední době legislativní změnu, která od ledna 2026 zajišťuje rodičkám automatickou žádanku na tři návštěvy porodní asistentky v domácnosti po porodu, které hradí pojišťovna. Sama na porodní asistentky nedám dopustit, díky nim jsem měla skvělé všechny tři porody.

Dlouho jsem měla malé děti a už mi chybělo akademické prostředí, které mě vždy naplňovalo. Vrátit se ke studiím tak byl dlouhodobý záměr. Nyní mám za sebou první ročník bioetiky a zdravotnického práva na fakultě sociálních věd v Manchesteru a po jednadvaceti letech začnu na podzim studovat translační vědy ve zdravotnictví na Oxfordu.

Je to pro mě výzva. Vážím si jí ale jinak, než když jsem v sedmnácti letech nastupovala na Oxford poprvé, tehdy na bakalářská studia historie a politologie. Tenkrát jsem měla pocit, že se ode mě učení očekává, dnes jde o vědomé rozhodnutí, které mi dává smysl. Vzdělání je moje velká vášeň, která mě v životě posouvá, stimuluje a zvedá pocit vlastních kompetencí.

Celý život se věnuji filantropii. Před dvaceti lety jsem založila první firmu a ze zisku jsem od začátku odváděla 10 % na bohulibou věc. Dělala jsem to tak pak vždycky. Dnes už je to mnohem větší částka i vyšší procenta. Nejraději podporuji změny péče v porodnictví i všechny projekty, které se týkají dětí a lidí, kteří o ně pečují, což jsou většinou ženy. Je to i proto, že tato práce je často platově podhodnocena a dělají ji lidé s velkým srdcem. Ráda přispívám také na charitativní programy týkající se obnovy zdevastované přírody nebo na záchranné stanice pro volně žijící živočichy.

Mám domov tam, kde jsou mé děti, ale cítím se skvěle i v Anglii, kde jsem studovala. Kus rodiny mám ve Francii. Miluji Bretaň, kde žije švagrová, a Provence, odkud pocházela i „francouzská“ babička, maminka otčíma, která v prosinci zemřela ve věku 98 let. Fascinuje mě Peru i Island a ráda se vracím do Bhútánu. Umím si představit přestěhovat se do Austrálie nebo Skandinávie. Jediná země, kde bych nemohla žít, je Amerika.

Největší záhul pro mě byl jeden z nejnáročnějších závodů světa, East African Safari Classic Rallye v Keni. Absolvovala jsem ho v prosinci 2023 s kamarádkou, zpěvačkou Olgou Lounovou. Ona řídila, já navigovala. Byly jsme zřejmě jediná ženská posádka, která tento závod kdy absolvovala. Devět dní jsme vstávaly ve čtyři ráno a končily kolem půlnoci. Šlo o kombinaci dobrodružství, aktivismu a osobní výzvy. Na auto jsme si totiž nalepily různé slogany s cílem poukázat na kritickou důležitost prenatální péče. Jely jsme i se záměrem vybrat finance na kliniku pro masajské rodičky. A vím, že to určitě nebyl náš poslední závod.