Článek
František Souček, otec fotbalového reprezentanta, je ve městě známá firma. Kromě toho, že má slavného syna, který zrovna bojuje na mistrovství světa, dlouhé roky pomáhá v místním fotbalovém klubu a také podniká s instalatérskými potřebami. „Mám maloobchod i velkoobchod, kdo přijde nakupovat, probírá i fotbal,“ přitakává s úsměvem.
V pátek 19. června odpoledne se těšil coby kouč havlíčkobrodské juniorky na poslední zápas sezony a na oslavy vítězství v 6. lize, ale také řešil svůj konec v roli trenéra. „Takový je fotbal. S juniorkou jsem postoupil, ale stejně jsem byl odvolán, kluky převezme někdo jiný,“ prozradil dlouholetý kouč, který působí i ve výboru Slovanu.
Fotbal umí být krutý i krásný, František Souček prožívá dost bláznivé fotbalové jaro. Musel překousnout i sestup svého syna z Premier League, ale kromě spanilé jízdy brodského béčka si užil i postup české reprezentace v nervydrásající březnové baráži o mistrovství světa.
„Kluci dřeli proti Irsku i Dánsku na krev, takové nasazení už jsem dlouho neviděl. Šli si za svým, díky houževnatosti a s trochou štěstí na penalty postoupili, i když soupeři byli fotbalovější,“ míní Souček.
Tomáš pořád proháněl merunu
Už je to dvacet let, co tým kolem Nedvěda, Rosického a Čecha hrál na mundialu v Německu, kde to ale nijak slavně nedopadlo. „No vidíte, byl to super tým, a přitom dopadl po zranění Kollera špatně,“ připomíná Souček vyřazení Brücknerova týmu už ve skupině.
Od té doby Češi na šampionátu chyběli. „Tehdy bylo našemu klukovi jedenáct let a obdivoval Fábregase z Arsenalu. Pořád někde běhal s míčem, od malička byl blázen do mičudy. V té době už začínal v přípravce ve Slavii, ale hrál ještě i nějaké zápasy za Brod,“ vybavuje si Souček starší roky, kdy pendlovali mezi Brodem a Prahou.
Mezitím se vytáhlý záložník vypracoval v jednoho z nejúspěšnějších českých fotbalistů poslední dekády. Čtyřikrát vyhrál anketu Fotbalista roku, dotáhl Slavii ke třem titulům a ve West Hamu slavil během necelých sedmi sezon i triumf v Konferenční lize a vystřílel si pozici historicky nejlepšího českého střelce v Premier League, i když hraje defenzivního záložníka.
Přesto musí čelit hejtům značné části českých fanoušků. „To je fotbal. Když dáte gól, celý národ vás miluje. Když se nedaří, tak fanoušci pomlouvají. Spíš bych jim poradil, ať se podívají, co Tomáš jako profesionální fotbalista dokázal,“ poukazuje hráčův otec. „Tohle házím za hlavu, někdy už se tomu musím smát,“ dodává jedním dechem.
Škoda těsného ofsajdu
V pátek ráno měl František Souček nastavený budík, aby stihl brzký ranní zápas Česka s Koreou. „Korejci mě mile překvapili, jaký hráli fotbal. Rychlý, kombinační, bleskově se přesouvali do útoku, jsou technicky vybavení. Naši hráči byli takoví zaražení, nemohli se do toho dostat,“ hodnotí porážku 1:2. Obdržené branky nesváděl jen na obranu.
„Gól Krejčího byl krásný po dlouhém autu. Druhý gól, který dal Tomáš, bohužel kvůli těsnému ofsajdu neplatil. Velká škoda, mohli jsme alespoň remizovat, bod jsme si zasloužili,“ lituje.
Další zápasy si vychutná už naživo. „V úterý poletíme s manželkou do Ameriky, uvidíme zápasy proti JAR v Atlantě a proti domácím v Mexiko City,“ těší se i přes náročné cestování. „Když Česko dvacet let na šampionátu nebylo, je povinnost rodičů jet fandit, když za nároďák hraje syn,“ říká přesvědčivě.
Proti JAR očekává zápas pravdy, který rozhodne o českých šancích na postup ze skupiny. „Jsou to tvrdí hoši, chodí do toho dost ostře,“ poznamenal Souček na adresu Jihoafričanů, kteří úvodní zápas proti Mexiku dohrávali bez dvou vyloučených.
Časy, kdy synovi kecal do fotbalu, už jsou prý dávno pryč. „Voláme si, ale abych mu něco říkal ke hře, to ne. Už to není malý kluk, v hlavě to má srovnané, ví, co má dělat. Když byl ještě ve Slavii, tak jsme řešili některé situace víc, ale spíš z pozice táty než trenéra, já nejsem žádný profík,“ odmítá Souček.
Za miliony z přestupu bude hřiště
Havlíčkobrodský klub má početnou mládežnickou základnu, k čemuž přispěl i příklad Tomáše Součka. Hlavně kvůli dětem chce Slovan na volném prostranství u řeky Sázavy postavit 1,5 hřiště navíc. Při nedostatku hřišť musí některé týmy trénovat či hrát po okolních vesnicích.
„Dívám se s láskou na ty děti, jak je baví fotbal, to je nádhera,“ líčí František Souček.
Klub zatím ladí projekt a připravuje financování sportoviště. Říká se jim Součkova hřiště, protože základem bude suma, kterou Slovan dostal jako podíl z půlmiliardového přestupu svého odchovance ze Slavie Praha do West Hamu.
Po zdanění šlo o 28 milionů korun, malou část už Slovan investoval, další desítky milionů musí klub sehnat. „Už to trvá šest a půl roku, peníze za Tomášův přestup zatím ztrácí na hodnotě. Nejvíc lituji malé děti, které trénují i v hicech na umělé trávě,“ těší se František Souček, až budou mít nástupci jeho syna kde prohánět merunu.
