Hlavní obsah

Hatšepsut: Žena, která se stala faraonem a změnila dějiny Egypta

Narodila se jako královská dcera, stala se královskou manželkou, ale nakonec si přisvojila roli, která ženám určena nebyla. Stala se vládkyní a stála v čele Egypta déle než dvě desetiletí. A protože faraon směl být jen muž, neváhala přijmout mužskou identitu.

Foto: KlaPeto

Hatšepsut uměla manipulovat veřejným míněním. Stačilo předestřít příběh o jejím božském původu a lidé byli na její straně.

Článek

Byla jedinou dcerou faraona Thutmose I. Za manžela si vzala Thutmose II., jenž byl levobočkem jejího otce. A aby Thutmosů nebylo málo, je tady ještě Thutmose III., nemanželský syn Hatšepsutina muže. Byl to ještě nezletilý hoch, když jeho otec zemřel a on měl usednout na uvolněný trůn faraona.

Hatšepsut však rozhodla jinak – v pětadvaceti letech se stala vládkyní Egypta jako jeho regentka. Bylo to období, kdy se země právě vzpamatovávala z nájezdů semitského kmene Hyksósů.

Mistryně marketingu

Jako dcera a žena faraona disponovala ženským kněžským titulem Boží manželka, který v období Nové říše souvisel výhradně s kultem nejvyššího boha Amona. A právě Amonovo kněžstvo stálo v politickém pozadí Egypta a podporovalo nároky Hatšepsut na trůn. Že je vyvolená a o jejím předurčení pro vládnutí nemůže být pochyb, si pro jistotu ještě „pojistila“ z dnešního pohledu silným marketingovým příběhem.

Z něho vyplynulo, že jedná oprávněně na základě tajemného posvátného sňatku (theogamie) boha Amona, který jedné noci přistoupil k její matce v podobě krále Thutmose I. Ze spojení boha a královny se pak zrodila princezna Hatšepsut, dcera boha Amona. Kdo by takové personě upřel právo vládnout?

Ambice královny regentky postupně narůstaly. V sedmém roce společného panování s Thutmosem III. se zmocnila trůnu, přijala kompletní faraonskou titulaturu jako samostatný vládce říše na Nilu a trůnní jméno Maatkare.

Garantem Hatšepsutiny moci byl bůh Amon, jenž prostřednictvím loajálních kněží sesílal věštby, které upevňovaly její pozici. Jako výraz svého vděku nechala pro boha Amona vztyčit dva obelisky a postavit Červenou kapli v Karnaku. Stanovila také svátky, během nichž demonstrovala své spojení s Amonem, čímž upevňovala legitimitu své vlády. Těmito metodami Hatšepsut manipulovala veřejnost do té míry, že Amonův kult nakonec získal větší váhu než faraon.

Hatšepsut v 5 bodech

  1. Byla vládkyní Egypta. Narodila se před rokem 1500 př. n. l. a zemřela kolem roku 1458 př. n. l. Byla panovnicí 18. dynastie v období Nové říše.
  2. Nejprve vládla jako regentka za svého nevlastního syna Thutmose III., ale po pár letech se prohlásila za plnohodnotného faraona. Protože podle tradice mohl být faraonem pouze muž, nechávala se panovnice na sochách a reliéfech zobrazovat v mužském oblečení a s královským vousem.
  3. Za její vlády byl v zemi mír a Egypt zažíval roky velkého hospodářského rozmachu. Hatšepsut navazovala také diplomatické styky s okolními říšemi.
  4. Myrhovníky z Puntu nechala i s kořeny a hlínou zasadit kolem svého chrámu v Dér el-Bahrí. Jde o vůbec první zaznamenaný pokus o cílené pěstování cizokrajné flóry v historii.
  5. Když vědci v roce 2007 zkoumali její mumii, klíčem k potvrzení identity byla dřevěná skříňka s jejím jménem. Uvnitř našli zub, který přesně pasoval do chybějícího místa v čelisti zkoumané mumie.

Dodnes zůstává nezodpovězeno, za jakých okolností Hatšepsut převzala trůn a proč se její nevlastní syn Thutmose III., který se moci ujal až po královnině smrti, s nastalou situací smířil. Každopádně Egyptu léta její vlády (1479–1458 př. n. l.; 19 let) prospěla.

Byla to doba bez výraznějších vojenských střetů a válečných výprav. „Faraon Hatšepsut“ potírala pouze drobné lokální nepokoje, které mohly poškozovat její obchodní aktivity a kontakty. Hatšepsut totiž podnikala výpravy do Rečenu (oblast dnešního Izraele, Libanonu a Sýrie), Núbie (dnešní jižní Egypt a severní Súdán) nebo do země Punt (zřejmě dnešní Somálsko, Eritrea, Džibutsko, Somaliland a Etiopie), odkud přivážela luxusní zboží. Expedice do Puntu znamenala hlavní bod Hatšepsutiny zahraniční politiky.

Související témata:

Výběr článků

Načítám