Článek
„Mám na živočichy celou místnost, dřív jsem je měl dokonce přímo ve svém pokoji, ale tam už bych se nevešel. Nedávno jsem to počítal, mám pětadvacet druhů obojživelníků, většinou každý po třech až šesti kusech. K tomu chovám také nějaké savce a želvy,“ vyjmenovává chovatel.
„Hady a pavouky moc nemusím, mám jen užovky červené,“ prozrazuje.
Osvětu dělá i na svých sociálních sítích, od pátku do neděle ale vystavoval na tradiční výstavě žďárských teraristů, která každoročně přitahuje tisíce návštěvníků. Tam z domu přestěhoval na ukázku celkem dvanáct druhů.
Zahlédnout ale například velkou žábu hrabatku drsnou, které Jakub říká Zuzana, chce i kus štěstí. Je totiž věrná svému jménu a většinu dne je zahrabaná a z úkrytu vylézá až večer.
Naopak drobné pralesničky batikovou a mnohobarvou nebo mantelu širokoprstou lze i v orošeném teráriu najít díky jejich výraznému zbarvení.
Podle Zerzánka jsou však náročné na chov. „Základ je udržovat vlhkost, nejlépe automatickým rosením. V době rozmnožování se například snižuje teplota. Přirozené prostředí jim simulují dešťové komory, protože v pralese v období dešťů kladou vajíčka,“ vysvětluje. Naopak z jejich obávaného jedu mít strach nemusí, pralesničky v domácím chovu nemají toxiny, které získávají ze své přirozené potravy.
Na krmení jim shání mikro cvrčky, mšice nebo jiného škůdce, zrnokaze fazolového. „Sám si chovám octomilky,“ zmiňuje, jak se dá ušetřit.
Pečuje i o kobylky kápové, největší druh kobylky na světě s rozpětím křídel až 27 centimetrů, nebo o zajímavě zbarvenou ještěrku, scinka ohnivého.
Velkou pozornost na výstavách budí Jakubův chameleon pardálí a hlavně burunduk páskovaný, což je drobná pruhovaná zemní veverka, kterou pojmenoval Alvin. „Už začal být trošku agresivní. V přírodě přes zimu spí a začal si dělat zásoby na zimu,“ líčí nadšený chovatel.
Zvířata má Jakub rád už odmala, jeho koníček začal docela nenápadně. „Nejdřív jsem si pořídil na základce nějaké morče a křečka, to byl základ,“ vzpomíná.
Vybral si speciální studijní obor
Když se rozhodoval, jakou střední školu si vybere, padla volba na specializovaný obor chovatel cizokrajných zvířat v Litomyšli. „To je kromě jedné soukromé školy v Praze jediný takový obor u nás,“ říká.
Když odmaturoval, nastoupil do jihlavské zoo. Možná překvapivě ale jeho základnou není tropický pavilon. „Asi by mě nebavilo pracovat s tím pořád. Co mám doma, je koníček a zábava. V práci se starám zase o velká zvířata, jsem u afrických kopytníků, tedy u žiraf, zeber a antilop,“ překvapuje.
Nastoupil loni v srpnu krátce poté, co se u řeky Jihlávky začala zabydlovat nová trojice žirafáků. „Jsou mladí, vitální, prospívají pěkně, staráme se o ně hezky,“ míní chovatel.
Minimálně jeden vysněný druh by ještě rád získal. „Drsnokožku kornatou. Dokáže měnit barvu a připomíná mech,“ zmiňuje žábu, která umí dokonale splynout se svým přirozeným prostředím.
I přes rostoucí počet chovaných živočichů Jakub Zerzánek přesvědčuje, že má svůj koníček pořád pod kontrolou. „Je to sice hodně starostí, obzvláště při práci v zoo, ale musí to člověka bavit,“ svěřuje se.
