Článek
První zmínku o jejím životě představuje záznam o křtu ze 6. srpna 1619 v kostele svaté Sofie v italských Benátkách, kde je uvedena pod jménem Barbara Valleová. Kolonka u otce byla vyplněna slovem „nejistý“, matka se jmenovala Isabella Garzoniová. Pracovala jako služebná v domácnosti básníka a libretisty Giulia Strozziho, takže si můžete domyslet, jak to s tím nejistým otcem vlastně bylo. Rozhodně tehdy nebývalo zvykem, aby služebné figurovaly v závěti jako v případě Strozziho a Isabelly. Ba co víc, Giulio nakonec Barbaru legitimizoval a přijal za „adoptivní“ dceru. Ta pak zhruba ve dvaceti letech změnila příjmení na Strozziová.
Opovržení společnosti
Už odmala projevovala nebývalé hudební nadání a protože Giulio měl kontakty na přední osobnosti benátské hudební scény, mohla ho Barbara i rozvíjet. Od věhlasného skladatele Francesca Cavalliho získala to nejlepší možné vzdělání v hudební kompozici, vedle toho se učila hrát na doprovodné nástroje, jako byly loutna či theorba (basová loutna).
V Giuliově domácnosti se scházeli básníci, filozofové i skladatelé, kteří patřili do hudební společnosti Accademia degli Unisoni, již Strozzi založil. Barbara na těchto setkáních zpívala a tímto přirozeným způsobem byla uvedena do vzdělané a vlivné benátské společnosti. Akademie také fungovala jako debatní spolek, při rozpravách Barbara zřejmě fungovala v roli moderátorky. Obdiv však získala hlavně pro své pěvecké schopnosti. V opeře však pravděpodobně nikdy nezpívala, její produkce se omezila na komorní prostředí domácností členů akademie.
Zlí jazykové tvrdili, že vystupovala také jako společnice a kurtizána vzdělaných a bohatých mužů. Těmto pomluvám nahrával fakt, že součástí učení milostných společnic byla krom jiného hudba – většinou zpěv a hra na hudební nástroj.
Tyto dovednosti tedy na jedné straně zvyšovaly prestiž počestných hudebnic, stejným dílem však vyvolávaly negativní konotace. Buď jak buď, Barbařin milostný život nebyl nikdy spojován s žádnými skandály. Je známo pouze to, že ji pojil dlouholetý milenecký vztah s italským šlechticem a mecenášem umění jménem Giovanni Paolo Vidman.
Během let Barbara porodila čtyři děti, jejichž otcem – nebo aspoň některých z nich – Vidman mohl být. V benátských archivech se také dochoval dopis, podle něhož Vidman Barbaru sexuálně napadl a poté donutil k dlouhodobějšímu vztahu. Není ale jasné, je-li příběh pravdivý. Možná je od začátku do konce smyšlený, aby ochránil pověst Barbary, která se za Vidmana nikdy neprovdala.
Nadaná autorka
Pokud narážky na její osobní život nestavěly Barbaru do právě pozitivního světla, její hudební talent byl naopak oslavován. Reputace a respekt, kterých si užívala ze strany mužů spřízněných s otcovou akademií, jí poskytly výhodnou společenskou pozici. Privilegium bylo také to, že její skladby vycházely u renomovaných vydavatelů samostatně. V té době totiž bylo zvykem, že kompozice od žen byly pouze v souborech společně s jinými autory.