Článek
S kolegyněmi se podílíte na projektu Chat s astronomkou. Baví vás odpovídat na otázky laiků?
S nápadem přišla naše doktorandka, která takový chat znala ze Španělska, odkud pochází. Pro nás je to nová forma komunikace s veřejností, směřujeme ji hlavně ke školám, ale zapojuje se široká veřejnost. Nejvíce je dětí a studentů, často chatují v angličtině nebo španělštině, protože to mají jako součást jazykové výuky, ale ptají se nadšeně, chytře. Je to obohacující. Chatujeme vždy v únoru a březnu. Začínáme okolo 11. února, kdy je Mezinárodní den žen a dívek ve vědě, a končíme okolo 8. března, tedy na Mezinárodní den žen. V Česku má tenhle svátek ještě trochu pejorativní příchuť, ale mezi mladými vědkyněmi už rezonuje zcela pozitivně.
Astronomii chce studovat stále víc žen než mužů. Některé mají větší drive, ale zásadní je vůle.
Mladých vědkyň je stále víc, přibývají i v astronomii?
Když vezmeme jen sluneční astronomii, žen a dívek na mezinárodní úrovni je dnes už docela dost. Není to ještě padesát procent, ale už moc nechybí. Myslím, že astronomii chce dnes také studovat více mladých žen než mužů. Postupem doby se sice jejich počet trochu zmenšuje kvůli rodinným povinnostem či z jiných důvodů, ale přesto mnoho žen v oboru dlouhodobě zůstává. Je jich o hodně víc, než tomu bylo dřív.
Čím si to vysvětlujete?
Myslím, že některé mladé ženy mají větší drive než muži, jdou si rozhodněji za svým cílem. Možná trošku zafungovala i pozitivní diskriminace. Ale zásadní je vůle.
Nemůže to být také tím, že platy ve výzkumu jsou znatelně nižší než v IT nebo na manažerských postech, a tak muži vědeckou kariéru vzdávají?
Nižší platy byly ve výzkumu vždycky. Nicméně ekonomické otázky jsou důležité. V Chatu s astronomkou se nás občas středoškoláci ptají, jak je naše práce ohodnocena. Realisticky zvažují situaci, když se mají rozhodovat o budoucím povolání. Ale je tu pořád velká skupina mladých, mužů i žen, kteří volí astrofyziku, protože je fascinuje, zajímá, přitahuje. Mimochodem, už také neplatí, že muž musí vydělávat víc peněz, protože je živitel rodiny. Spousta žen chce nebo i musí být nezávislá, takže si též nemůže dovolit úplně nelukrativní zaměstnání. My na tyto dotazy odpovídáme, že věda není zlatý důl, ale uživíme se.
Kolik vás bylo holek v ročníku, když jste šla na vysokou?
Studovala jsem Matfyz, obor Obecná fyzika, což byly první tři roky, než jsme přešli na specializaci, nás bylo pět holek a devadesát pět kluků v ročníku. A bylo to super!
Proč jste si zvolila astronomii?
Na to se mě v chatu také často ptají. A já říkám, že odmala mě bavilo se dívat na hvězdnou oblohu, ráda jsem si četla o vesmíru a o hvězdách. A pak v televizi dávali úžasný seriál Okna vesmíru dokořán…
… a my všichni chtěli být díky němu astronomy. Vždyť Jiří Grygar skvěle vyprávěl, vysvětloval.
Motivoval mě tak, že jsem začala chodit do astronomického kroužku, na hvězdárnu. Byla jsem tak v osmé třídě, v prváku na gymplu a fakt tomu propadla.
Chodila jste na pražskou hvězdárnu?
Jsem z východní Moravy, ze Vsetínska. Chodila jsem na tamní hvězdárnu.
To je česká specialita, že máme skoro v každém městečku amatérskou hvězdárnu?
Taková amatérská síť je možná ještě na Slovensku, snad v Polsku. V tom jsme skutečně unikát. Uvědomili jsme si to nedávno, když jsme náš chat nabídli vedle škol právě i astronomickým kroužkům. Dostalo se nám početné a pozitivní odezvy. Když chatujete se školou, ve třídě je obvykle pár dětí, které zajímá fyzika nebo astronomie. Ale když jde o astronomický kroužek, zajímá to všechny. A to je pak parádní diskuse.
Slunce určitě svítí víc. Ale to, že posledních 150 let roste teplota na Zemi, si způsobujeme sami.
Diskutujete s dětmi také o Slunci?
Ano, a také o sluneční fyzice.
Slunce je vaše specializace, proč jste se zaměřila právě na něj?
Bylo to nejjednodušší. Neměla jsem doma dalekohled a pro Slunce jej nepotřebujete. Dá se pozorovat bez dalekohledu, přes filtry. A když jsem pak už několik let sledovala sluneční skvrny, zjistila jsem, že Slunce je velmi proměnlivé, vyznačuje se bohatou aktivitou. Je toho prostě ke zkoumání neskutečně mnoho.
Na Ondřejově máte tak zvanou Sluneční patrolu. To znamená, že Slunce neustále hlídáte?
Sluneční patrola tady funguje už desítky let. Nad námi v této budově, kde právě sedíme, je kupole s dalekohledy a ty monitorují ve viditelném světle, které propouští zemská atmosféra, sluneční aktivitu, sluneční skvrny. To jsou místa na povrchu Slunce, která jsou chladnější, a proto tmavší, právě v nich se sluneční aktivita soustředí. Patrola sleduje, jak se skvrny mění, monitoruje sluneční erupce nebo protuberance – oblaka plazmatu. To jsou jevy, které zprostředkovaně mohou ovlivňovat Zemi.
Třeba vyřadí z provozu satelity?
Slunce má silné magnetické pole, které se soustředí právě do oblastí skvrn. Když se mění struktura magnetického pole, uvolňuje se lokálně energie, což může rozpohybovat plazma, až vznikne oblak. A když má takovou rychlost, až se utrhne a vyletí do meziplanetárního prostoru, může oblak plazmatu doputovat k zemské magnetosféře a tu následně stlačit. To se může stát i při takzvaném slunečním větru, což je v zásadě proud částic, které opět mohou směřovat k zemské magnetosféře. A protože mají vysokou energii, mohou třeba ovlivnit satelity, mezinárodní kosmickou stanici nebo astronauty.
Můžete popsat, jak konkrétně?
Je to radiace. Nebezpečná lidem i přístrojům. Oblak slunečních částic změní magnetosféru Země, a tak se třeba změní podmínky, za jakých se šíří rádiové signály, a zmizí signál z GPS satelitů. Když je těch uvolněných částic opravdu hodně, tak to může zasáhnout třeba i rozvodné sítě na samotné Zemi. To se stalo někdy před čtyřiceti lety v Severní Americe, kde byly takto zničeny transformátory. Teď už je energetická síť lépe připravená na tyto efekty, ale pořád nevíme, co Slunce přesně udělá. A protože je naše společnost hodně závislá na technologiích, Slunce může náš život ovlivňovat docela dost. GPS je ten nejjednodušší příklad.
Chápu to správně, že sluneční patroly hlídají aktivity Slunce, ale předvídat je nedokážou?
Sluneční aktivitu neumíme předpovídat v tom smyslu, že bychom stanovili, že prvního června tady na tomto místě, u této černé skvrny dojde k odtrhnutí plazmatu. A když už dojde k utržení, naše modely nejsou dostatečně přesné, aby nám řekly, že za dva dny tu máme oblak částic. Ale máme modely pravděpodobnosti, a tedy i možnost satelity vypnout a nebezpečí předejít.
Kdyby právě vypukla erupce, neucítíme ji. A kdyby Slunce zhaslo, uvidíme to až za osm minut.
Kolik takových patrol existuje?
Sluneční patrola, jako je ta naše na hvězdárně v Ondřejově, monitoruje sedm dní v týdnu Slunce, ale je pochopitelně závislá na počasí. Když je zataženo, nemůžeme sledovat. Proto je důležité množství družic, které sluneční aktivity monitorují nepřetržitě. Síť pozemních slunečních patrol s lidskou obsluhou je rozšířená především v Evropě a Asii, patrolu mají třeba v Rakousku, v Itálii a dalších zemích. A ještě existuje síť autonomních dalekohledů, která je rozprostřená po celé Zemi tak, aby pokrytí bylo 24 hodin denně.
Takže kdyby se něco hodně velkého utrhlo a oblak částic mířil k Zemi…
… tak to víme. A než doletí k Zemi, máme vypočítaný model, jakou má oblak sílu, co může způsobit. Částice nemají rychlost světla, letí třeba den.
Hvězdárna v Ondřejově patří k nejvýznamnějším pracovištím v Evropě.
Vy sama se zaměřujete na sledování erupcí. Proč zrovna na ně?
Sluneční erupce, to je uvolnění energie při změně magnetického pole na Slunci. Při tom se mění i takzvané spektrální čáry, z čehož můžeme zpětně odvodit, co se dělo ve sluneční atmosféře. A pak mě třeba ještě zajímá, jak v ní uvolněné částice produkují rentgenové záření.
Někteří lidé říkají, že jsou citliví na erupce na Slunci. Máte to také tak?
Nemám.
Je to tedy pověra?
Někteří lidé jsou asi citlivější, ale je to zprostředkované.
Jak to myslíte?
Nemůžete cítit erupci, když právě vypukla, protože fotonům trvá asi osm minut, než ze Slunce dorazí do našeho magnetického pole. A data z družic jsou pak k dispozici až s dvanáctiminutovým zpožděním, takže to, co se děje na Slunci, víme zprostředkovaně. Kdyby Slunce zhaslo, uvidíme to také až za osm minut.