Článek
Z extrémního horka a vyčerpání ve třetí etapě zkolaboval a od té doby bojuje pětatřicetiletý vytrvalec z Třebíčska s mozečkovým syndromem, který se projevuje i poruchami koordinace pohybů a také řeči.
„Nic ze závodu mi nenaskočilo,“ líčí Ondřej Zmeškal, že má paměť vymazanou.
První vzpomínky si vybavuje až z pražské nemocnice. „Péťa mě pomocí stříkačky krmila vývarem a lidi jsem rozeznával podle vůně jejich parfému,“ vzpomíná na první týdny po transportu z JAR domů a na pomoc své partnerky.
V půlce března znovu nastoupil na rehabilitaci do ústavu v Kladrubech, kde mu zase dávají pořádně do těla. „Pokračujeme v intenzitě, v jaké jsme končili na podzim, je to pět až šest hodin denně. Mezitím jsme využívali fyzioterapeutku v Třebíči, jezdili jsme na elektroakupunkturu, přestěhovali jsme se do bezbariérového bytu, zkrátka válčíme dál,“ říká Petra Vodičková.
Na sociálních sítích se Ondřej Zmeškal se svojí partnerkou odmlčeli, často jim chybí pohoda a energie sdílet, jak rehabilitace pokračuje. „Jsou dobré dny a špatné dny, ale pokrok je. Zlepšuje se to hodně pomalu, holt to není jako zlomená ruka,“ zmiňuje Ondřej Zmeškal.
O to intenzivnější je samotná rehabilitace. Zahrnuje fyzioterapii, rotoped, ale i logopedii nebo plavání. „Ondra trénuje třeba i úchopy, to znamená hrubou motoriku rukou,“ popisuje Vodičková.
Využívá i speciální stroj, s jehož pomocí se postaví a chodí. Součástí rehabilitace je i nácvik nezávislosti. „Řešíme soběstačnost, jízdu na vozíku. Je potřeba cvičit i nastupování a vystupování z auta, aby se mohl Ondra vrátit k běžnému životu,“ zmiňuje. Hodně také musí protahovat zkrácené svaly.
Srdce bojovníka má už od mala. O jedno oko přišel v inkubátoru hned po svém předčasném narození, o druhé ve dvaceti letech, když mu při stěhování nábytku praskla sítnice.
Závodil a podporoval hendikepované
Navíc má poškozený i sluch. S takovou kombinací postižení se mu rozplýval sen o velkých sportovních výkonech, přesto se nevzdal. Přestal se litovat a makal na sobě. Zdolal řadu těžkých závodů a svými výkony navíc pomáhal finančně podporovat různé nadace. Na tandemovém kole ujel celou trasu Tour de France, uběhl maraton na Velké čínské zdi a zvládl také řadu ironmanských paratriatlonů, v nichž se stal mistrem světa.
Teď má před sebou mnohem skromnější cíl. „Budu rád, když se zase projdu po svých nohách,“ přeje si. Ví, že to bude ještě dlouhý závod, nejdelší v životě. Vidina, že zase bude chodit, je větší motor než všechny světové závody.
„K tomu směřujeme, protože od toho se všechno odvíjí,“ dodává Petra Vodičková. „Být nevidomý a ještě na vozíku je pro běžné fungování strašně náročné.“
V březnu dostal Ondřej Zmeškal při vyhlašování Sportovce města Třebíče speciální cenu za oddanost sportu a mimořádnou vůli. „Je hezké, že si na mě vzpomněli. A je to motivace bojovat dál,“ přitakává Ondřej Zmeškal. I z toho je zřejmé, že nic nevzdává.
Nevidomého sportovce z Třebíčska Ondřeje Zmeškala čeká nejdelší závod v životě - postavit se po kolapsu zase na vlastní nohy. Denně věnuje několik hodin rehabilitaci.
