Článek
S Mílou jsme se potkali přímo v jeho legendárním studiu Hell, které zakládal před jednadvaceti lety a nyní sídlí v pražských Holešovicích. Tehdy ovšem temný sklepní prostor v punkovém stylu skutečně odpovídal svému názvu. Dnes vejdete do zcela jiného studia s recepcí, které spíše připomíná kliniku estetické medicíny.
Jak jste se poprvé dostal k piercingu a co vás k němu přivedlo?
Piercing mě fascinoval už od dětství. Kdysi jsem jako malý viděl v dětské knížce Svět našimi smysly indiána s piercingem nosní přepážky a tenhle obrázek se mi vryl do hlavy a tak trochu předurčil moji životní cestu.
Pamatujete si na svůj úplně první piercing, který jste aplikoval?
Když si odmyslím uši, které jsme si s kamarády propichovali navzájem, bylo to moje septum (druh piercingu, při kterém je propíchnuta tkáň přepážky mezi nosními dírkami, pozn. red.), které jsem si propichoval doma v kuchyni před zrcadlem. Máma pozorovala moje nezvyklé počínání, ale nechala mě být. Měl jsem v tomto směru velmi tolerantní výchovu a ačkoli mi piercing ve škole, zejména u ředitele, nepřinášel kladné body, rodiče chápali, jak moc je pro mě důležitý.
Takže jste zřejmě nezůstal u jednoho.
Postupně jsem zatoužil i po dalších kouscích, ale kapesné by mi na to tehdy nestačilo ani zdaleka. Pro vaši představu, v devadesátých letech se cena piercingu pohybovala někde mezi 900 až 1200 korun, a proto jsem si začal piercingy dělat sám.
Kdo byl další na řadě?
Prvním piercingem u někoho dalšího bylo obočí mého dnešního trenéra boxu, Martina Pitbula. Dělali jsme to v opravdu punkových podmínkách na dílně ve firmě mého otce. Jako šperk jsme použili stříbrný kroužek, který jsme koupili někde na tržišti. Špatně tam bylo asi úplně všechno. Dnes se mi při té představě ježí pleš, ale tehdy jsme to líp neuměli. Piercing se ale nakonec úspěšně zahojil a kamarád ho tam měl několik let.
Kde jste čerpal informace v té době?
V první fázi jsem neměl žádné know-how a mé začátky byly značně amatérské s minimem znalostí. Internet byl v tu dobu ještě v plenkách a ani ti, kdo piercing tehdy v Čechách legálně prováděli, o tom moc nevěděli. A když už něco málo věděli, střežili si to. Experimentoval jsem tedy na sobě a na kamarádech.
Moje tělo v téhle fázi zažilo pár dobrodružných epizod, za což jsem dnes rád, protože mé vlastní zkušenosti byly k nezaplacení. V roce 2004, kdy jsem založil vlastní tetovací a piercingové studio Hell, tedy moji první legální a oficiální provozovnu.
Co, nebo kdo vás v začátcích nejvíce inspiroval?
Po výše zmíněné knize to byla hudba a vzhled kapely Prodigy. Myslím, že zrovna oni v tomto směru inspirovali tisíce dalších lidí.
Jaké byly podmínky pro piercing v Česku, když jste začínal?
Jedním slovem příšerné. Zdravotnický materiál byl běžně nedostupný a v lékárně nám odmítali prodat jehly i další potřebné vybavení. Tudy správná cesta samozřejmě nevede, ale je třeba si uvědomit mentalitu postkomunistických devadesátek. V tu dobu byly piercing a tetování v očích veřejnosti spojovány s konzumací drog a kriminalitou všeobecně.
Míla Bugtcher se může pochlubit také modifikací jazyka zvanou split (hadí jazyk).
Setkával jste se na začátku s předsudky či nepochopením?
Ano, ale to asi každý z našeho oboru v té době. Jak jsem už zmínil, piercing pro většinu lidí ukazoval na feťáka a kriminálníka a tehdejší média tomu moc nepomáhala. Běžné články mluvily pouze o rizicích piercingu a na toto téma se v nich vyjadřovali nedostatečně informovaní lékaři, a ještě ke všemu vždy negativně.
Když jsem v roce 2006 obhajoval diplomku, kde jsem provoz studia řešil, sklidil jsem velký zájem zkušební komise. Téma bylo nové a oni před sebou konečně měli někoho, kdo jim nabídl reálný pohled na věc.
ProŽeny.cz
Od té doby jste se dost posunul a vypracoval, na jaké typy piercingů se dnes nejvíc specializujete?
Ač mojí primární specializací jsou piercingy pánských genitálií, jsem dnes známý hlavně díky své druhé specializaci, a to práci s dětmi. V tomto směru se naprosto bez skrupulí považuji za absolutní špičku v České republice, o čemž svědčí tisíce mých spokojených zákazníků, a především maminek.
Propíchnutí uší malým dětem provádí Míla zásadně jehlou. Je to podle něj mnohem méně bolestivější než nastřelování, které odsuzuje.
Existuje piercing, který vás osobně nejvíc baví dělat?
Kdybych měl zmínit něco, co je uchopitelné pro širší veřejnost, tak je to výše zmíněná práce s dětmi. V Čechách je běžné, že se holčičkám píchají uši jako nemluvňatům a jen málokdo řeší, že by to mohlo být jinak. Jenže dle mého názoru tím porušuji něco, co bych označil jako piercerský kodex, protože dělám piercing někomu, kdo pro něj není sám rozhodnutý.
Ve studiu se tedy snažíte ukázat i jiný přístup?
Dejte své dceři možnost rozhodnout si o svém těle a uvidíte, že to pro ni může v životě znamenat hodně. Ač se toho někdo bojí, je třeba si uvědomit, že dítě v životě bude čekat spousta náročných situací a je dobré ho s nimi postupně konfrontovat, aby se nebálo.
Zkušený piercer dítě piercingem provede a pro malou holčičku tohle může znamenat první moment, kdy se rozhodla podstoupit nepohodlí a uvědomit si, že když něco chce, tak to zvládne. Když vidím takové holky, které většinou při píchnutí uší ani nebrečí, jak hrdě koukají do zrcadla na svoji novou ozdobu, cítím za ně hrdost. Tahle práce je sice náročná, ale nabíjí mě a věřím, že tento drobný moment může pro holčičky být v životě zásadní.
Jsou piercingy, které zásadně odmítáte?
Ze zásady nedělám piercingy, které považuji za nebezpečné. Mezi ně patří zejména trendové piercingy, kdy si někdo nechá udělat nesmyslný piercing a fotka či video zahltí sociální sítě. Ten piercing na Instagramu možná vypadá cool, ale není možné ho mít trvale.
Tuto informaci k tomu ale nikdo nedoplní, a pak nám do studia volají desítky teenagerů, kteří piercing vyžadují, a my jim musíme vysvětlovat, proč jim ho neuděláme. Klasickým příkladem je takzvaný snake eyes piercing, což je horizontální piercing špičky jazyka. Proto stále opakuji, že piercing je zásah do těla a se zdravím se nevyplatí hazardovat. Předtím, než si ho nechám udělat, je dobré si o něm i o studiu, kam se chystám, něco víc zjistit.
A jaké jsou dnešní trendy?
V devadesátkách „frčelo“ pár piercingů, zejména jazyky, obočí, pupíky a kuličky do rtu. Dnes je nabídka mnohem pestřejší, nejen umístěním piercingu, ale i variacemi šperků. Každý piercing má nějaký hype a pak útlum. Klasickým příkladem je piercing nosu, který před 5-10 lety lidé vyžadovali jen v podobě pecky, v posledních letech jsou to zase skoro výhradně kroužky.
V trendu je minimalismus a luxusnější šperky s diamanty. Cena přitom nemusí být nijak závratná, protože malý piercingový šperk s diamantem stojí od dvou tisíc, což umožňuje i poměrně mladému klukovi koupit své partnerce hezký dárek.
Změnilo se v posledních letech vnímání piercingu ve společnosti?
Rozhodně. V devadesátkách jste s piercingem slušnou práci nenašli, dnes je běžné mít piercing v obličeji i při práci v bance. Jednou z našich nejdůležitějších cílovek jsou tak dámy nad 50 let, které si svůj outfit rády doplní hezkým šperkem.
A tady přichází další změna, která se v našem oboru udála. Dámy přicházejí do našeho studia s požadavkem, aby jim piercer navrhl design celého ucha i s použitými šperky, podobně jako si u kadeřnice nechají poradit s účesem.
Piercing je dnes žádaný také u starších dam jako je paní Jana.
V čem se nejvíce posunuly techniky a hygienické standardy?
Pokrok je samozřejmě ve všech směrech našeho oboru. Tím prvním je ukončení chirurgické oceli jako optimálního materiálu. Ač s chirurgickou ocelí pracovala většina piercerů, postupně ji nahradil titan. Chirurgická ocel obsahuje nikl, což je silný alergen, a pro čerstvý piercing by vůbec neměla být používaná.
Asi nejdůležitější změnou je ale uchopení tohoto oboru jako plnohodnotné činnosti českou legislativou. Před 20 lety psali osnovy pro náš obor lidé, kteří s ním měli minimum praxe. Byli to lidé ze zdravotnictví a kosmetiky.
Byl to logický postup, protože to byly nejbližší obory, ale občas do osnov protlačili nesmysly. Loni Národní pedagogický institut osnovy pro piercery i tatéry aktualizoval, ale pozval si na to odborníky z oboru, protože už byli konečně nějací k dispozici.
Ještě nám na závěr prozraďte, jak se proměnil přístup klientů od odvahy až po očekávání?
Tady trochu navážu na jednu ze svých předchozích odpovědí. Zákazníci k nám už nechodí s jasnou představou, ale věří nám a nechají si poradit s umístěním piercingu i výběrem šperku. V mnoha případech je tohle záležitost na víc návštěv, protože při jednom sezení nemůžeme často udělat všechny piercingy, které zákazník chce, a stejně tak mezi jednotlivými piercingy musíme nechávat dostatečný časový odstup, aby se stihly dobře zahojit.
