Článek
Jeho prvním filmem byl Jednoslabičný příběh z roku 1968 na motivy povídky Jana Wericha, který sám režíroval. Werichovým námětům zůstal věrný i v dalších letech, snímky však už režírovala Vlasta Pospíšilová.
Prvním byl příběh O lakomé Barce z roku 1986, který dostal cenu Jiřího Trnka. V roce 1991 následoval snímek Až opadá listí z dubu. V roce 2000 byl uveden další společný film Splněný sen, který byl opět na Werichův motiv. Spolu s Lakomou Barkou a Listím z dubu byl zařazen do povídkového snímku Fimfárum.
Petr Poš na snímku z roku 2006
Dalším společným dílem byly Tři sestry a prsten z roku 2006, které bylo zařazeno do Fimfára 2. Poslední spoluprací bylo O kloboučku s pérkem sojčím, zařazené do třetího Fimfára.
Fimfára Pošovi přinesla dva České lvy. Prvého získal v roce 2002 za nejlepší výtvarné řešení Fimfára, druhého získal za nejlepší výtvarný počin ve Fimfáru dvě. Nominaci za třetí Fimfárum neproměnil.
Poš se ale nebránil ani spolupráci s jinými tvůrci. Stál také za výtvarným návrhem filmu Aurela Klimta Pád na motivy Daniila Charmse.
Petr Poš se narodil v roce 1944. V roce 1968 ukončil studia na Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Pak pokračoval ve studiích na Académie Royale des Beaux Arts v Bruselu.
Věnoval se i ilustrování knih a také tvorbě plakátů. Jeho ilustrace se objevovaly v dětském časopise Mateřídouška i v Mladém světě. Ilustroval mimo jiné Rodinné album Miloše Macourka, Důvěrná sdělení Jana Vodňanského nebo Zákony profesora Parkinsona.