Článek
S Jelínkovými ilustracemi se setkávali čtenáři mnoha knižních i novinových a časopiseckých titulů, jako byly ABC mladých techniků a přírodovědců, Dikobraz nebo Pionýr.
Před tím ale studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a studia ukončil v roce 1955 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Antonína Pelce. Od té doby byl, jak rád tvrdíval, celoživotní „volná noha“. A dařilo se mu.
Jeho grafiky s úspěchem reprezentovaly české výtvarné umění v domácích i zahraničních galeriích. Především v 60. a 70. letech minulého století patřil ke špičce mezi českými výtvarníky.
Jelínek byl spolužákem Adolfa Borna, se kterým se v době studií mimo jiné seznámili i se surrealistickou skupinou kolem Egona Bondyho a Ivo Vodseďálka, do jejichž samizdatové edice Půlnoc přispívali ilustracemi.
V 50. letech 20. století se Jelínek seznámil s Ludvíkem Švábem, který spolupracoval na jazzovém zájezdovém pořadu Opravdu blues pro Pražský dixieland. Stal se výtvarníkem a účinkujícím této revue.
Před tím ale studoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou a studia ukončil v roce 1955 na Akademii výtvarných umění v ateliéru Antonína Pelce. Od té doby byl, jak rád tvrdíval, celoživotní „volná noha“.
V roce 1981 opustil tehdejší Československo a začal pracovat v Mnichově. Tam se těžištěm jeho tvorby stala reklama, později se věnoval i volné tvorbě. Po roce 1989 se pravidelně vracel domů a rozsáhlou kolekci svých obrazů a grafik daroval Galerii umění v Havlíčkově Brodě. Trvale se v roce 2021 usadil v Praze, když mu bylo navráceno české občanství a přestal být vázán pracovními vztahy k Německu.
