Článek
V režii Jozefa Krasuly předvedli herci obraz jednoho svatebního veselí, při němž dojde na destrukci nábytku i lidských vztahů, a to formou přesně rozpohybované, temperamentní grotesky. Myslím, že Brecht by byl spokojen, o hronovských divácích nemluvě. K taneční féerii měla blízko i inscenace souboru z nizozemského města Krov nazvaná Zlatíčka.
Během jedné taneční hodiny se rozvíjejí vztahy mezi dvojicemi způsobem, který je čitelný i přes neznalost jazyka, ostatně textu v sedmdesátiminutovém představení mnoho není. Výkony nizozemských herců-tanečníků byly na profesionální úrovni a hlediště Jiráskova divadla dunělo smíchy a nadšeným aplausem.
Dělení na amatérské a profesionální divadlo je ošidné
Zcela jinou notu přivezla do Hronova dvojice herců a režisérů Rosa a Hans Zachovi z rakouského Holzhausenu. Aktovku rakouského moderního klasika Felixe Mitterera Můj netvor rozehráli detailně herecky propracovaným a emotivně strhujícím způsobem. Příběh o ženě, týrané přízrakem manžela, kterého nechala uhořet v posteli, odkazuje k minulosti obou manželů, v níž nechybí citové strádání a týrání. Oba herci, partneři v životě i na jevišti, předvedli vysokou školu hereckého kontaktu a vzájemné inspirace.
Dělení na amatérské a profesionální divadlo je ošidné. Divadlo je jen dobré nebo špatné. Tři zahraniční inscenace předvedly v Hronově to první. Na závěr festivalu se ještě v doprovodném programu představil soubor z amerického Oregonu s vaudevillem Závan minulosti.