Článek
Klimáček zůstává československým autorem, ať se to komu líbí nebo ne. Žije v Bratislavě, ale třeba text jeho Márii Sabiny získal v roce 1994 Cenu Alfreda Radoka. Od té doby je takřka každoročním úspěšným účastníkem této soutěže dramatických děl. Jeho divadlo GUnaGU znají stejně dobře na Slovensku i v Česku.
Magický realismus nad Tatrami
Ve hře se objevují Wolker, Roentgen a mexická léčitelka Márií Sabinou, příběh se ale odehrává v "bezcelním pásmu" nad tatranskou kosodřevinou. Zákoníky jsou na zdejší obyvatele krátké a respektuje to i četnictvo přihlížející bezmocně třeba sisyfovské práci Jacka. Ten po jednotlivých dílech pašuje přes tatranské hřebeny auta, která pak sestavují v Zakopaném.
Absurdní jsou možná od sebe oddělená siamská dvojčata Mária (Markéta Haroková) a Sabina (Lucie Žáčková). Latinskoamerickým magickým realismem je načichlé čarování jejich přísné matky (Kateřina Krejčí), která manžely proměňuje ve spárkatou zvěř a Doktora (Norbert Lichý) pro změnu v sokola. Aby nebylo postmoderní magie dost, vstoupí do příběhu také Mojše a svišť.
Dominantní je barva
Podtitul inscenace - Hra pro bubny a šicí stroj - naplňuje na scéně podle partitury Norberta Lichého Lucie Žáčková i její spoluhráči. Všechno do sebe zapadá přesně, absurdně a nechá-li se divák unést fantazií, je pro něj Mária Sabina zážitkem.
Divadlo Petra Bezruče si ve vlastní výrazné dramaturgické linii může dovolit inscenaci, ve které je příběh jenom doprovodnou hodnotou dominantního poselství, jímž je pocit, barva výpovědi. Dokonce si myslím, že Mária Sabina je jistou kvalitativní protiváhou Fedotovova nesmrtelného Idiota, v němž naopak vévodí příběh.
Pokud jde o herecké výkony, v případě Žáčkové, Harokové, Krejčí a Lichého jsou jedním slovem excelentní.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava - Viliam Klimáček: Mária Sabina - Hra pro bubny a šicí stroj. Režie Petr Mančal, Pavel Cisovský, dramaturgie Daniela Jirmanová, scéna Zbyněk Havlín, kostýmy Sylva Marková, hudba Norbert Lichý. Česká premiéra 19. února 2005