Článek
Poglazovovy zkušenosti s prací herců, jak ji vyučuje v Moskvě a jak ji čtvrt století uplatňoval v Těatru Sovremennik, vedou v našem prostředí u tohoto typu hry k přeexponování hereckého projevu. Zejména v první části inscenace se postavy hry mění až v kabaretní figury. Vyniká v tom pro bavičtví dobře vybavený Jan Herget v roli úředníka Bělogubova.
Korupce není kabaret
Z Výnosného místa se tak ale vytratila jeho velká aktuálnost - způsobená nejčerstvěji ostudným potvrzením korupčního prostředí v zemi s mizivou důvěrou v poctivost úředníků i občanů. Možná ten problém Poglazov na rozdíl od brilantně přesného Fedotova necítí.
Příval dřeva tlačeného rovnou na cirkulárku hereckých akcí vede v úvodu k šaržím v opileckých etudách, jako vystřižených z němých filmových grotesek. Jako by na interpretaci smyslu Ostrovského textu měla stačit druhá část inscenace, kde jsou všichni jako vyměnění, a hrají skutečně o podlézavosti, falši, kariérismu a o moci úředníků rozhodovat štítivě v neprospěch lidí, kteří se jejich amorálnosti zpěčují.
Herečky lepší kolegů
Tvořit postavy se víc daří herečkám: Haně Řezníčkové, Petře Bučkové a Šárce Bilíkové v rolích vdovy Kukuškinové a jejích dcer Julinky a Poliny, i Marii Jansové, coby úplatným prezidiálním radou Višněvským pohrdající manželce Anně. Možná až příliš nenápadně, ale v intencích charakteristiky neúplatného, a proto bitého a od deseti k pěti životem bloudícího poctivce Žadova, vytvořil tuto jedinou, téměř až do konce kladnou postavu Pavel Gajdoš (alternuje s Pavlem Ondruchem, a střídají se i roli advokátského hejska Dosuževa).
Jan Grundman (Višněvskij) si neporadil s věkovou propastí mezi úředníkem a jeho představitelem. Stejnou bolestí trpí i přednosta prezidiální kanceláře Jusov, jak ho hraje Martin Chamer...
Chválím Pavlu Kadlčíkovou za dramaturgickou přípravu textu a Ivanu Macháčkovou za výpravu, na které se s ní podílel i režisér. Klavírní doprovod Dady Klementové rozvíjející ruskou odrhovačku, funguje v inscenaci jen jako hudební předěl.
Studio Marta Brno - Alexandr Nikolajevič Ostrovskij: Výnosné místo. Přeložil Leoš Suchařípa. Režie Vladimir Petrovič Poglazov, dramaturgie Pavla Kadlčíková, výprava Poglozov a Ivana Macháčková, hudba Dada Klementová, choreografie Hana Charvátová.