Článek
Hlavními postavami jsou dva extrémně rozdílní bratři. Špičkový neurochirurg Miki (Langmajer) se utápí v bludném kruhu operací, alkoholu, milostných avantýr a nevěr. Jeho bratr Ricky (Vetchý) se právě vrátil z české mise v Afghánistánu a prohrává boj s návratem k normálnímu životu včetně boje s dluhy. Navíc pečuje o dvě dcery – malou Maty a dospívající Rózu. S osudy bratrů se pak prolínají příběhy dalších postav.
„Spolupracuji s Romanem Kašparovským už od svého prvního filmu Restart, na něm i na Normalu se podílel produkčně. A když mi před pěti lety přinesl scénář, líbil se mi tak, že jsme se domluvili, že to bude i jeho režijní debut,“ řekla mi producentka Karla Stojáková, která film připravovala dlouho a velmi pečlivě.
„Nejdřív jsme projekt o dva roky odložili, protože jsem byla na mateřské dovolené, ale to se vlastně vyplatilo: podařilo se nám dát dohromady ten nejlepší tým, jaký jsem si uměla představit. Za kamerou stál Vladimír Smutný, který je pro nás všechny polobohem, skvělým člověkem a dokonalým profesionálem, hudbu složil Miroslav Chyška, stříhal Adam Dvořák. Přesto jsme pak ještě posunuli premiéru, abychom neuspěchali závěrečné práce.
Jedna postava, tři herci
Film se odehrává ve třech časových rovinách: v dětství obou hrdinů, kdy si skvěle rozuměli, pak v čase mládí, kdy se kvůli jedné ženě na dlouhá léta rozešli, a nyní v dospělosti. Proto hrají hlavní postavy dva až tři herci: Mikiho Jiří Langmajer, Radúz Mácha a jako šestiletého Filip Antonio. Jeho bratra Rickyho Ondřej Vetchý, Michal Hruška a jako kluka Matěj Převrátil. A maminku jim hrají Iva Janžurová a její dcera Sabina Remundová.
„Všiváci se natáčeli v době, kdy jsem já sám měl obrovské problémy a byl jsem na tom zle, ale pro film to, myslím, bylo to nejlepší, co se mohlo stát,“ vzpomíná na natáčení Langmajer. „Ta postava byla navíc velice těžká, natáčení velmi intenzivní, nebylo to pro mě vůbec jednoduché, ale dneska vím, že bych hořce litoval, kdybych do toho nešel. Když jsem pak viděl projekci, byl to pro mě obrovský emocionální zážitek.“
Vojenská zkušenost
Některé scény se natáčely v autentickém prostředí české vojenské mise v Afghánistánu. „Především ony do filmu vnášejí absolutní opravdovost a velkou intenzitu,“ říká Roman Kašparovský a Ondřej Vetchý vzpomíná: „Fascinovalo mne, jaká tam mezi klukama funguje tolerance, respekt, přátelství, patriotismus, a přitom velká dávka humoru. To na mě mocně zapůsobilo. Uvědomil jsem si tam opět, že skutečně dobrým vojákem může být jen málokdo. Život tam je velmi intenzivní. Dostali jsme v kondenzované formě velikou masáž.“
O své postavě říká, že to je člověk, který odváděl skvěle svou práci. „Měl zde nejlepší přátele. Nuceně se vrací do civilu, protože se musí starat o dvě děti. A není na to zdaleka tak dobře vybavený a připravený, jako byl na práci vojáka. Musí se vyrovnat i s tím, že věci v jeho životě už nejsou direktivní, naráží na předsudky a stává se z něj loser.“
Vzpomínky na Afghánistán má i Ondřej Malý: „Všichni jsou tam poznamenáni nekonečnými válkami. Je to místo, kde se odehrává neustálý a tvrdý boj o přežití. A to od samého dětství. Ale je to i místo, kde si děti hrají na ulici, smějí se, chodí do školy.“
Herci ve vzduchu
Kašparovský stál jako debutant před plejádou zkušených herců, ale trémou prý netrpěl. „Už dva měsíce před natáčením jsem se cítil jako nadupaný dostihový kůň před startem. V noci se mi zdálo, že už točím a nejde to, ve dne jsem se strašně těšil.“
S hereckými výkony byl nanejvýš spokojen. „Všechny kaskadérské akce před kamerou byly na jejich bedrech, ukázali i velkou odvahu. Padali z velkých výšek, občas jsme je naopak vyhazovali zase vzhůru k nebi. Kaskadéři nám radili, co dělat, abychom to ve zdraví přežili. Jejich fyzických služeb jsme ale využili jen v těch scénách, kde šlo opravdu o život. Ty jsme hercům museli zakázat.“ Producentka Karla Stojáková dodává, že nejen na poli válečném potřebovali odborníky: „Rady jsme potřebovali i při natáčení operace mozku, kterou bezchybně prováděl Jiří Langmajer za asistence lékařů z Vojenské nemocnice v Praze. I tyto scény všichni přežili.“
Jednu z hlavních ženských rolí ztvárnila Tatiana Vilhelmová, která mi o své postavě prozradila: „Jsem taková zhýčkaná hysterka, která neví, co se sebou, ale zároveň hodně miluje svého muže. Takže to dost schytá.“
Všiváci se ve světové premiéře představili v USA v rámci přehlídky Czech That Film. „Projeli jsme s filmem Los Angeles, San Francisco, Cedar Rapids, Phoenix, film se hrál v Denveru, Chicagu i v New Yorku,“ říká Kašparovský, který byl zájmem amerického publika nadšený. „Po každé projekci jsme s diváky vedli dlouhé a velmi živé debaty a několikrát nás z kina dokonce museli i vyhodit,“ vzpomíná autor snímku, který tento týden vstoupil do kin.