Vojtěch Dyk: Myslel jsem na jinou kapelu, ne na Američany

Nepřipouštěl jsem si to. Zaprvé proto, že Lucie Bílá byla víc neklidná než já, a tak by nebylo dobré, aby vedle sebe stáli dva s trémou se potýkající lidé. Zadruhé jsem se s Karlem rozloučil už předtím. Měsíc před jeho úmrtím jsem byl s celou svou rodinou u něj na chalupě. Měl jsem tím pádem možnost s ním být bez přítomnosti médií a následného sdělování toho na sociálních sítích.

O to, abych zazpíval na mši, jsem byl požádán Ivanou Gottovou. Paradoxní je, že jsem skladbu Pie Jesu zpíval s Lucií Bílou, už když mi bylo dvanáct let. Bylo to na koncertě v Plzni.

Kdybych byl na pódiu s někým, kdo by mi dával jakkoli najevo, že je legenda, bylo by to asi dost stresující. Stál jsem na něm ale s Martou Kubišovou, naprosto otevřeným, přirozeným a hodným člověkem, a tak jsem si to užíval.

Navíc díky sametové revoluci můžu říct, že jsem skoro celý svůj život žil ve svobodě. To na vás také trochu dolehne při takovém koncertu.

Pořád to beru tak, že jsme se Slováky kulturně spojeni. I když mi v době, kdy se naše státy oddělily, bylo sedm let, na Slovensko jezdím rád a cítím se tam jako doma. Myslím si, že rozpojit se nebyl až tak šťastný nápad.

Nahrávání alba v Americe a jeho následné vydání naplánované bylo. Další věci přicházely postupně, včetně koncertů s B-Side Bandem a filharmonií. Ty jsme totiž začali plánovat teprve před půlrokem. Lze tedy říct, že se to tak sešlo.

Někdy se toho děje víc, jindy zase méně. Já se teď nacházím v období, kdy se toho děje bohudík dost, ale mám rád i časy, kdy o mně není moc slyšet a kdy si mohu ve větším klidu užívat rodinného života.

Mohlo by to tak být příští rok. Po skončení koncertů s filharmonií chci omezit vystupování. Na pódia se vrátím až při turné s projektem D. Y. K. V mezičase budu natáčet dva filmy.

Předně můj život, co se týče obsahu textů. A co se týče hudby, je to složitější. Vnímám prostě jen jednu hudbu, nerad rozděluju na styly a žánry.

Tudíž vím, že inspirací k tomuto albu byly hudba operní, hudba černá, soul, funk, gospel, prostě všechno, co poslouchám. A pak se vám také do tvorby zapojí srdce, a to už na nějaké rozřazování není čas. To zkrátka jenom je.

Asi ano, ale jak říkám, nerad škatulkuju. Nebál bych se dokonce říct, že je to jen určitá výseč z mého vnímání a přijímání muziky. Je to ta, která mě nejvíc baví.

Skladby na desce jsou funky, rokenrolové, soulové nebo baladické. Jsem rád, když je každá nějakým způsobem ojedinělá. Nemám rád, když se album po poslechu slije do hmoty, ze které si lze těžko něco konkrétního zapamatovat. Nebojím se žánrově rozkročit, protože mě to tak baví. A mám rád, když si mohou posluchači písničky zpívat.

Upřímně řečeno, chtěl jsem si připravit prostor pro to, abych nemusel pořád kroužit jenom Českou republikou. Rád bych se dostal i do jiných zemí, a k tomu člověk potřebuje mezinárodně co nejsrozumitelnější jazyk. V hudbě je to angličtina.

Není to tak, že bych chtěl přestat zpívat česky. To vůbec ne. Nehodlám se od této země odstřihnout. Chtěl bych jen zkusit, zda jsem schopen oslovit i fanoušky v zahraničí. Proto mi pro tento projekt připadla být na místě angličtina.

Byli jsme v úzkém kontaktu, texty jsou výsledkem naší spolupráce. Nemohu říct, že by napsala všechny sama, protože jsem některé měl už rozepsané. V psaném anglickém projevu si ale moc nevěřím, takže jsem ji především inspiroval svými nápady anebo jí dával témata, která bych chtěl mít ve svých textech zpracovaná.

Ondřej Pivec a Kennedy přijeli asi na deset dnů do Prahy. Za tu dobu skladby i texty vznikly. Stihli jsme ještě nahrát demosnímky a potom jsem odletěl do New Yorku, kde jsme desku s tamními muzikanty natočili.

Inu, dost zásadní. Byl mým parťákem při skládání písniček, obstaral hudební produkci alba a na desce hraje na klávesové nástroje, piano i hammondy. Je zajímavé, že si nemohu si vzpomenout, jak jsme se vlastně dali dohromady.

O své vlastní kapele jsem snil devět let. Má původní představa ale byla, že ji dám dohromady s klarinetistou Michalem Žáčkem. Nepomýšlel jsem na zahraniční muzikanty ani na to, že bych své první sólové album natočil v Americe. Nakonec to dopadlo úplně jinak.

Nahrávání samo o sobě nebylo zásadně jiné, než jaké bývá u nás. Myslím si, že v Čechách máme skvěle vybavená studia a šikovné zvukové inženýry. Velkou výhodou pro ty, kteří si tam najímají muzikanty na nahrávání, je ale to, že je jich tam hodně. Když tedy dostanou práci, jsou za ni nesmírně vděční a poctivě na ní pracují.

Všichni muzikanti, s nimiž jsem spolupracoval, jsou nejenom výborní hráči, ale do studia přišli stoprocentně připravení. A byli nesmírně přátelští. To u nás někdy nefunguje. A narážím tím i na sebe.

Představím, a to s kapelou složenou z amerických muzikantů, kteří se mnou desku v New Yorku natočili. Na přelom května a června máme naplánovaných šest koncertů.

Bude to finančně trochu náročnější, ale rozhodl jsem se být nekompromisní a nabídnout divákům písničky tak, jak mají skutečně vypadat. Pojedou s námi dechaři z B-Side Bandu, jinak bude celá kapela, včetně tří vokalistů, americká.

Takové už jsou. Ale jak říkám, nechci dělat kompromisy, takže bych chtěl, aby i na festivaly případně jezdili muzikanti, kteří desku nahráli.

Možná to tudíž bude pro spoustu festivalů nedostupné, ale každopádně se nebráníme ničemu a rádi zahrajeme tam, kde bude zájem.

Teď říkám, že nechci dělat kompromisy, ale stát se samozřejmě může cokoli. Hlavně chci, aby ty písně žily.

Kromě toho, že budeme muset kvůli koncertům D. Y. K. lépe plánovat, to neznamená nic. Na podzim či na jaře ob rok bych zase rád s B-Side Bandem absolvoval koncertní turné.

Může se vám hodit na Zboží.cz: