Hlavní obsah

Vesele ve víru fackovacího čardáše

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

PRAHA

Na počátku byl sen založit nové pohybové divadlo - padlo rozhodnutí a po roční dřině, marném shánění sponzorů a mecenášů, s výjimkou několika přátel - také od chudobných divadel, představily Veselé skoky Martina Packa nejprve v Pardubicích na Festivalu smíchu a poté v Praze, kam přísluší domovským právem, vynikající inscenaci: Na hlavu!

Foto: Kateřina Ostradecká

Broumovský klášter, který prochází rozsáhlou revitalizací, vloni navštívilo téměř 33 tisíc návštěvníků.

Článek

Vesele skákat se rozhodli pohybově nadaní mladí lidičkové posbíraní v divadlech Most, Kladno, v Dlouhé, ABC, Na Fidlovačce, Nablízko, BUFO i odjinud. Jim v čele stanuli vůdčí duchové. jimiž nejsou nikdo menší a starší než zmíněný Martin Pacek, choreografka Jana Vašáková, herec Miroslav Hanuš, scénografka a kostymérka Samiha Malehová...

Cestou k taneční grotesce

Příslušníci "na hlavu" postavené avantgardy si na programový transparent, se kterým nechodí demonstrovat ani plakat před ministerstvo kultury, nadepsali: "Komedie dell"arte, němá groteska, balet, folklór, pantomima, jazz, step, swing, Mr. Been, Monthy Python a vlastní sny." Soudě podle ohlasu představení na samém konci března v Divadle v Celetné i podle lehkonohých pocitů vlastních, trefili se přímo do středu terče.

Napadla mi při koukání na jejich svěží sérií skečů, tanečních čísel, gagů a minipříběhů o nás všech, o našich radostných pocitech z věčně k rozkvětu směřující společnosti, k jejím ještě světlejším zítřkům, jestli to vůbec ještě jde, o ironii a sebeironii k našemu rodinnému, kariérnímu, erotickému a všelijakému jinému pinožení, souvislost s Tančírnou.

Dřina jako lámání v kole

Jenomže současná Tančírna, která se hraje v Kulturním centru Praha, přenesená z Paříže do chaloupky strýčka Palivce, sahá Veselým skokům, podávajícím zlehčené a krásně nezakomplexované svědectví o naší přítomnosti, sotva k podolku.

Když se tančí ve strhujícím víru Montiho Čardáše a všechno na jevišti se roztáčí fackováním, má člověk chuť rovnou křičet bravo a nečekat až na děkovačku s přídavkem tohoto originálního fackovacího tanečku.

Veselé skoky ustavili ctihodní čtyřicátníci s producentským benjamínkem Davidem Havlem (1979). Na jevišti skotačí málem ještě včerejší teenageři. Jenom dva - Eva Velínská a Radim Madeja si sáhli na tři křížky se vstupenkou na cestu mezi ty ctihodné. Věk ale u Veselých skoků nerozhoduje. Důležitá je chuť po sobotách a nedělích, mezi představeními v domovských divadlech - dřít, trápit se, potit se, lámat se jako vězeň na Bezdězi, ale dobrovolně v kole - a sklízet za všechnu krásnou muziku skoro doslova jenom potlesk.

Jevišti vévodí nymfomanka

To platí rovnám dílem o Natálii Topinkové, na jevišti jedináčkovi z bohaté rodiny a nymfomance, o Zbyňkovi Šporcovi, podnikateli, falocentrikovi a štvanci mobilního telefonu, o Ondřeji Kavanovi, momentálně nestudujícím studentovi, maniakovi sluchátek na uších, o Janě Kovalčíkové, Lucii Pernetové, Táni Kupcové, Kláře Sedláčkové... Inu - bravo!

Veselé skoky Praha - Na hlavu!

Choreografie a režie Martin Pacek, Jana Vašáková, režie a choreografie Miroslav Hanuš, scéna a kostýmy Samiha Malehová, světla, zvuk, produkce David Havel, hudba G. Verdi, T. Waits, Ch. Gounot, R. Murphy, L. Kohen, I. Monti aj.

Související témata:

Výběr článků

Načítám