Článek
Měly totiž nalinkovanou trasu vdavky, mateřství a péče o domácnost. Díky tomu, že Věra disponovala buldočí povahou, dokázala tyto mantinely překonat, putovat po světě, a hlavně tvořit.
Výstava, která ji prezentuje jako výraznou osobnost, trvá v Galerii moderního umění v Hradci Králové do 10. září.
Hodně vypoví o její osobnosti pastel Autoportrét s cigaretou z roku 1926, který je použitý jako plakát na výstavu. Ukazuje tvář sebevědomé moderní ženy s krátkým sestřihem a cigaretou v pravé ruce. Na druhou stranu autorka trpěla vnitřní nejistotou, pochybnostmi a hledáním sebe sama.
Nechtěla být běžnou tvůrkyní, rozšiřující nekonečné řady průměrných malířů. Toužila najít si vlastní neprobádanou cestu.
Věděla, že je pevně odhodlaná žít jen pro umění. Ale zároveň se také ptala, jestli k tomu má dost síly (život a tvorbu Jičínské detailně zpracovává publikace historičky umění Martiny Pachmanové vydaná u příležitosti výstavy).
Druhý pól autorčiny osobnosti ukazuje Akt gravidní ženy (Autoportrét) z roku 1937. Zobrazila se jako torzo ženského nahého těla s rozmazanou polovinou hlavy. To proto, že v tomto případě pro ni nebyla důležitá konkrétní tvář konkrétní ženy, ale abstraktní symbolika mateřství.
Možná i porodních bolestí, ze kterých se rodí vše nové a neopakovatelné. Další její akty, především ty exotických žen, které malovala v Paříži, působí mnohem více naturalisticky.
Ty ženy, pocházející z francouzských kolonií, mají hrdá krásná těla, ale velmi smutné oči. V době, kdy Jičínská tvořila, byly ženské akty výsadou malířů a sochařů, její díla však působí jinak, mnohem více sociálně a empaticky.
Tělo jako takové malířku fascinovalo. Nejen ve formě nahoty, ale i coby nástroj uměleckého pohybového vyjádření. Sama tančila již od mládí, a proto velmi dobře věděla, co člověk prožívá. Fyzicky, ale i duševně. Tvrdila, že elektrický proud procházející z ruky do ruky unáší člověka do dálek.
Výtvarná forma připomíná trochu impresionismus, protože rozostřené a rozmazané linie skvěle vyjadřují dynamiku pohybu. Shodou okolností paralelně probíhá v galerii druhá výstava Akční umění & Akční umění východních Čech (trvá do 10. září), která ukazuje práci s lidským tělem v plenéru, tak jak s ním pracovali v 60. a 70. letech minulého století Karel Miler nebo Milan Knížák.
Kdyby se Jičínská dožila této doby, bezpochyby by se podobných akcí zúčastnila. Olej Uday Shan-Kar (Tanec zaklínače hadů) z roku 1934, na němž figura muže tančí s esovitým tělem hada, je vlastně také takovou performancí.
Také na tom je vidět, že k opravdovému umění měla Věra Jičínská dost síly. A že si vydobyla pozice, které tehdy ženám, nejen ve výtvarném umění, zdaleka nepříslušely.
Může se vám hodit na Firmy.cz: Galerie moderního umění v Hradci Králové