Článek
Kaddish pochází z let 1967 a 1968. Sedmimetrový objekt vznikl jako osobní memento smrti Veselého otce a řadí se k vrcholům českého sochařství druhé poloviny 20. století. Aleš Veselý celý život řešil svou identitu, pocházel z částečně židovské rodiny a v judaismu hledal inspiraci.
Plastika Kaddish Aleše VeseléhoVideo: Národní galerie Praha
„Název výstavy Alešville vychází ze stejnojmenné starší kresby Veselého a propojuje jeho jméno s francouzským výrazem pro město. Demonstruje jeho potřebu budovat si vlastní vnitřní svět nadměrných dimenzí,“ řekla novinářům kurátorka výstavy Monika Čejková, která s Veselým za jeho života spolupracovala.
Retrospektivní výstava Aleše Veselého je ve Velké dvoraně Veletržního paláce.
Koncepce výstavy má podle ní evokovat Veselého ateliér ve Středoklukách u Prahy, kde si umělec počátkem 70. let minulého století koupil mlýn a na okolním pozemku umisťoval své monumentální plastiky. Při vstupu do Velké dvorany tak návštěvník spatří rozměrnou zeď, jež má připomínat stodolu, kde Veselý až do své smrti pracoval.
Za ní se skrývá veliký uzavřený objekt, kostka vsazená do obrovské dvorany. Návštěvník do ní vstupuje jako do samostatné galerie, kde je velmi tlumené světlo i akustika a kde jsou Veselého práce na papíře, obrazy a drobnější plastiky. Doplňují je fotografie, nákresy a informace o umělcově životě.
Výstava sochaře Aleše Veselého ukazuje i jeho kresby a obrazy.
Výstavu doprovází také velká monografie Aleše Veselého, kde autorka objasňuje vznik některých jeho realizací. Při přípravě výstavy se zpracovávala i umělcova literární pozůstalost, část katalogu se tak věnuje i jeho básním.
Z videoarchivu zase vznikl desetiminutový dokument, který je podle Čejkové postavený na „obsesi Aleše Veselého neustále tvořit“.
Aleš Veselý nejprve vynikl jako představitel strukturální abstrakce.
Poslední realizace Aleše Veselého byla stejně jako Brána nenávratna odhalena v roce jeho smrti 2015 v Terezíně. Nazval ji Zákon nezvratnosti a vznikla k uctění památky židovských obětí druhé světové války. Tvoří ji kus skály o průměru asi tři metry vyzdvižený na trojúhelníkové ocelové konstrukci.
Použitá hornina je druhem načervenalého pegmatitu, na jehož povrchu se vytvářejí vzory připomínající hebrejské písmo a bývá proto někdy nazýván židovský kámen.
Aleš Veselý po roce 1990 velkolepě plánoval různé projekty, které zřejmě neměly moc šancí na realizaci. K nim patřila třeba socha pro poušť na území Izraele, kdy chtěl přizpůsobit celý kopec soše tak, aby byla vidět z vesmíru. Měla být symbolem duchovní energie a poselstvím pro jiné planety.
Aleš Veselý (1935-2015)
- Patří k nejvýraznějším osobnostem českého poválečného umění.
- Jeho tvorba se pohybovala mezi informelní a strukturální malbou, objektem a monumentální plastikou.
- V jeho dílech se výrazně prosadila témata paměti, krajiny, duchovního prostoru a holokaustu.
- Mezi jeho klíčová díla patří Židle usurpátor (1964), Pavoučí věž, Kaddish (oboje 1967 až 1968) nebo Brána nenávratna (2015).
- V letech 1990 až 2005 působil jako vedoucí Ateliéru monumentální tvorby na Akademii výtvarných umění v Praze.
- Sochy Aleše Veselého jsou ve veřejném prostoru nejen v České republice, ale i v Německu, Jižní Koreji, Nizozemsku, Litvě, Japonsku nebo Itálii.