Hlavní obsah

Ve světě Kamila Lhotáka létají po obloze místo dronů vzducholodě

Jakmile si lidé přestanou říkat madam a pane, tak pak už to jde rychle, říká ve filmu Tahle země není pro starý šerif Bell. Ve světě Kamila Lhotáka však starosvětská zdvořilost i pomalé tempo života zůstávají zachovány. Přesvědčit se o tom můžete na výstavě v pražské Ville Pellé. Potrvá do 6. prosince.

Foto: Jan Šída, Novinky

Velkoformátový portrét Kamila Lhotáka je umístěn v mezipatře.

Článek

Malíř, grafik a ilustrátor Kamil Lhoták (1912–1990) si ve svých obrazech uchovával svět, který už pomalu mizel. Autor, byť se narodil na prahu první světové války, měl svou duši a sny pevně zakotvené na konci devatenáctého a na začátku dvacátého století, kdy na nebi létaly balóny a vzducholodě, po silnicích jezdily pomalá auta a motocykly, pánové nosili cylindry i nakroucené kníry a dámy honosné róby či slunečníky. Ta doba prostě nikam nespěchala, aspoň se to nám tak, s odstupem času, zdá.

Kamil Lhoták, jehož velkoformátová fotografie vítá návštěvníky v mezipatře, přiznal, že vždycky snil o kole, motocyklu a balónu. Tato výstava mu to splnila. V jednom sále totiž organizátoři výstavy a kurátor Libor Šteffek umístili rudou motorku Indian a závodní kolo s berany, v jiném balonový koš a velociped kostitřas, takže iluze starých dobrých zašlých časů je takřka dokonalá.

K tomu přispívá samozřejmě i autorovo výtvarně řemeslné zpracování, které je v interiéru galerie prezentováno prakticky ve všech vizuálních formách. To, jak autor pracoval se základní linií a figurou, je nejlépe vidět na akvarelech a především na kresbách tuší. Jako příklad lze jmenovat dílo U baseballového hřiště (1947). Právě tady mu stačila na vytvoření boudy, ohrady a figury hráče jednoduchá černá linie, kterou vede mistrovská ruka.

Svět rychlých strojů a pomalého času

Ovšem tam, kde je Lhoták nejvíce Lhotákem, to jsou především oleje na plátně. Jedno z nich, Zkušební let z roku 1940, je vlastně esencí všeho, co tento umělec pro nás představuje. Na světle modré obloze majestátně pluje žlutá vzducholoď doutníkového tvaru s gondolou a tlačnou vrtulí. Na zelené ploše letiště stojí několik lidiček, zanedbatelně malých oproti gigantickému korábu nebe. Dva komíny na horizontu, z nichž jeden kouří, evokují nastupující dobu průmyslu a rozvoje techniky.

Všemožné silné stroje zkrátka malíře fascinovaly. Ať už se jedná o dílo Automobil Maxwell 1922 (1970), na němž mašina stojí jako černý panter na silnici a chystá se ke skoku vpřed, nebo Stihačka v letu (1968), což je bílý ladný pták letící nad loukami a poli.

To, že nebyl Lhotákovi cizí ani moderní výtvarní rukopis, vidíme na oleji Terč a motocykl (1966). V centru je geometrický objekt tří soustředných kruhů (s modrou uprostřed) připomínající francouzské letecké výsostné znaky. Motorka dole a pták s roztaženými křídly nahoře jako kdyby symbolizovaly dva typy rychlosti.

Proč nás stále fascinuje svět viděný Kamilem Lhotákem? Protože dnes se pohybují nad námi kromě vysoko letících dopravních letadel maximálně drony, které nás všude šmírují kamerami. A lidi se perou na ulicích, když jeden druhému omylem stoupne na nohu. Takže pomyslně utíkáme do jeho obrazů, kde nám nic takového nehrozí.

Výběr článků

Načítám