Článek
V první povídce amerického mladíka, který je poprvé v Havaně, provází místní taxikář všemi lákadly metropole. Prohlíží si architekturu, jdou tančit, pijou rum. Poněkud zmatený chlapec se snaží zaujmout nějakou snědou krasavici, ale moc se to nedaří. Zaujme akorát prostitutku, jejíž nehorázné ceny si nemůže dovolit. Nakonec potká zajímavou dívku, která ale tak úplně dívkou není...
V další z výraznějších povídek sledujeme režiséra Emira Kusturicu, který hraje sám sebe, jak přijíždí do Havany pro filmovou cenu a místo toho propadá alkoholu a trápí se tím, jak si nerozumí s manželkou.
Relativně silná je také epizoda nádherné začínající zpěvačky Cecilie, která hledá někoho, kdo by se k ní nechoval hrubě jako její kubánský přítel. V té chvíli naráží na seriózního Španěla, který se do ní zamiluje a nabízí jí dobře placenou práci zpěvačky na zábavních parnících v Evropě. Cecilia se ale nemůže rozhodnout, koho opustit a kde žít.
Spíše anekdotou je povídka s novinářem, kterému řeknou, že může dostat interview od Fidela Castra, ale až po projevu. Muž jde na procházku, do Zoo, do baru, ale přestože celý den prochodí, zjistí, že senilně řečnící Fidel ještě neskončil. Naprosto zmatená je povídka Rituál, kde není vysvětleno, proč zdlouhavý rituál vlastně sledujeme. Až při dodatečném prostudování propagačních materiálů, zjistíte, o co šlo.
Roztomilý závěrečný příběh sleduje skupinu sousedů, kteří kvůli věšteckému snu jedné babky musí vybudovat v bytě malou svatyni. Je vlastně oslavou lidí, kteří si umí pomáhat v nouzi.
Mladík z USA obdivuje krásné kubánské dívky, ale seznámit se mu nepodaří.
Sedm dní v Havaně líčí město se všemi kladnými i zápornými jevy. Otevírá dobře známá kubánská témata, zanedbanost země, nesvobodu a drobné rozkrádání, útěky na primitivních vorech, ale také dobrou vůli místních, skvělý rum, neodolatelně exotické ženy a fantastickou muziku. To sice zní jako klišé, ale některá klišé nakonec můžou být pravdivá.
Už samotná myšlenka udělat jeden celovečerní film ze sedmi příběhů, značně útržkovitých, nebyla nejšťastnější. Ztěžuje to vytvoření vztahu mezi diváky a protagonisty a sotva nějaká emoce vznikne, povídka hned skončí. Žádný z herců není vyloženě špatný, ale jak u povídkových filmů hodnotit herecké výkony? Každá postava se ukáže tak na deset minut. Nevyrovnaný a místy nesrozumitelný snímek kupodivu téměř nenudí, zřejmě je to ale hlavně zásluhou kouzelné Havany a kubánských krasavic.